Tentokrát mě v mém ateliéru navštívila veřejně známá osobnost. Opravdová celebrita. Takže raději neprozradím ani křestní jméno. Pravda je taková, že s paní A. jsme se na kreslení domlouvali už skoro před rokem, takže když teď přijela, měl jsem takovou radost, že jsem to úplně zapomněl fotodokumentovat. Tak snad někdy příště… (Pokračování textu…)

Tu a tam přijede za mnou do ateliéru nějaká hezká žena a nechá se kreslit nahá. Mohlo by to být i častěji, ale já nemám zájem o modelky, které by mi tu profesionálně zapózovaly a jely zase domů. Oslovuju radši svoje kamarádky, obyčejný holky a ženy, které by pózování před kreslířem, natož pak úplně nahé, v životě nenapadlo. Naštěstí to občas napadne mě, a tak se nesměle zeptám. Naposledy téhle krásné učitelky. (Pokračování textu…)

Besedy s dětmi mám teď zakázané, tak jsem rád přijal pozvání na jednu besedu virtuální. České děti žijící v různých zemích Evropy mě prý dostaly za odměnu. Vyprávěli a kreslili jsme si spolu tak nadšeně, že jsme se ani nevešli do původně zamýšlené hodiny a půl. A to si pak ještě děti vybarvovaly Bílou paní na hlídání i po skončení přenosu. (Pokračování textu…)

K velké tlusté knížce se jménem Matisse na hřbetu nebylo jednoduché se dostat. Musel jsem si v tátově ateliéru přistrčit židli trochu bokem, vylézt na ní, natáhnout se přes stůl, otevřít skleněnou skříň, vytáhnout tu bichli tak, aby se s ní nevysypala půlka police, slézt s ní ze židle a někde si jí v klidu listovat. A pak ji zase opatrně vrátit na místo. To je moje dětská vzpomínka na fauvistu, který vedle Picassa asi nejvíc ovlivnil malířství 20. století.

Zdál se mi živý sen o tom, jak za mnou přijela jedna krásná Pražanda, svlékla se a rozvalovala se mi na pohovce v ateliéru. Tak jsem v tom snu vzal skicák a kreslil jsem jako o život, než zase zmizí. Ráno se probudím a říkám si: “To byl ale hezkej sen.” Pro jistotu jsem ale přece jenom šel hledat ten skicák. Co kdyby náhodou… A co byste řekli? Byla tam!

Neodolal jsem a vydal se okukovat štáb při natáčení našeho nového pořadu pro děti ještě jednou. Ve studiu České televize totiž postavili nejen hezkou umělou zahradu za domem, ale zařídili i samotný dům – tedy aspoň kuchyni a obývák. A tady uvnitř už můžete vidět i něco ode mě. Kdo na to přijde? (Pokračování textu…)