Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)

Až teď se mi dostalo do rukou první letošní číslo Mediažurnálu, časopisu Syndikátu novinářů ČR. Celé číslo je prošpikováno mými kreslenými vtipy na mediální témata. Nakonec se jich tam vešlo 14! A kromě toho mi věnovali celostránkový medailon se zbytečně velkou fotkou. Teoretik kresleného humoru Ivan Hanousek tam píše různé nehorázné věci, z nichž vybírám pár ukázek, abyste viděli, že nekecám… (Pokračování textu…)

Celý rozhovor z časopisu Naše rodina teď se souhlasem redakce zveřejňuji exkluzivně na Vhrsti.cz:

Poznali jsme se před lety, když ilustroval Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače. Tehdy jsme společně vyrazili do Liberce na besedu s dětmi. Od té doby s Vojtěchem Juríkem na sebe tu a tam přinatrefíme, a jak jste jistě zaznamenali, výtvarník říkající si Vhrsti kreslí pro Naši rodinu Úsměv na měsíc. Povídali jsme si spolu na dálku po e-mailu i zblízka v rodinném domku. Na jaké téma? Především o kreslení.

(Pokračování textu…)

Tenhle seriál vznikl na jednoduché myšlence – když to baví mě, třeba to zaujme i ostatní. Takřka denně sleduji stovky nejrůznějších kreslířů, karikaturistů, animátorů a komiksářů z celého světa, docela slavných i těch úplně neznámých. Na tom mi nezáleží. Jen se chci s vámi podělit o další pětici pozoruhodných výtvarníků, které byste jinak pravděpodobně neobjevili. A to by přece byla škoda. (Předchozí výběry si vychutnejte zde: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7.) (Pokračování textu…)

Když v roce 1989 zasáhlo San Francisco velké zemětřesení, zapomněly na chvilku Raina a Amara Telgemeierovy na vzájemnou nevraživost a čelily katastrofě pod stolem ve vzájemném obětí. Tak to aspoň Raina nakreslila do svého komiksu Úsměv, a trochu tím zmátla své čtenáře, kteří o nějakém problematickém vztahu neměli ani tušení. Snad proto vznikla druhá komiksová knížka, jíž se celou rozhodla věnovat své mladší sestře. Po dentistické odyseji tak přišla s druhým autobiografickým komiksem Ségry, který tentokrát pojala jako road movie. (Pokračování textu…)

Letos v lednu jsem měl trochu času, tak jsem si nakreslil jeden rozmarně letní komiks. Je to trochu autobiografické – takovou podobnou slečnu jsem tam jednou opravdu potkal… Bavte se :-)

(Pokračování textu…)