Na základě drakonického zákona o digitální bezpečnosti je v Bangladéši vězněno už několik stovek lidí, mezi nimi i Ahmed Kabir Kišore za své kreslené vtipy. Karikaturista aktuálně čeká na další obvinění. Kolem hlavy mu lítají paragrafy o rozvracení republiky či protistátní činnosti, což jsou fráze, které dobře známe i z naší historie. Bohužel jsou na světě země – nejenom Bangladéš – kde je tohle temná současnost. (Pokračování textu…)

Ani nevím, proč jsem při zběžném rolování instagramovým feedem považoval autora těch úžasných snových obrázků za muže. Až později jsem si všiml, že jde o autorku. A k mému dalšímu překvapení jsem až při psaní tohohle článku zjistil, že ač jí sleduje bezmála půl milionu lidí, není Felicia profesionální ilustrátorkou. Všechny ty nádherné obrazy kreslí po večerech a nocích, zatímco přes den pracuje jako designérka průmyslových výrobků. Mimochodem i jí navržené hračky mi připadají podivuhodné. (Pokračování textu…)

Na sklonku jara se Obec spisovatelů České republiky rozhodla, že pro zdravotníky a další dříče v první linii sepíše a vydá dekameron covidových povídek. Výsledkem je čtyřsetstránková bichle s názvem Dekameron 2020. Podobně jako slavný dekameron Giovanniho Boccaccia vznikl, aby pobavil čtenáře v době tuhého moru ve Florencii, i tento moderní povídkový almanach by měl spíš rozveselit a povznést nad všední starosti. Větší část nákladu by měla být rozdána zdarma zdravotníkům.

Ač nejsem členem spisovatelské obce, přesto jsem byl osloven, abych přispěl svým skromným příspěvkem. Napsal jsem tedy povídku Trosečníci a pak se nestačil divit. (Pokračování textu…)

Asi na rok jsem vypnul seriál o knížkách na mém nočním stolku. Měl jsem pocit, že po Jáchymově narození nemám na knížky čas. Jak uvidíte, není to tak úplně pravda. Tu a tam si před spaním přelouskám 1 až 2 komiksové stránky… Takže tohle je aktuální stav: (Pokračování textu…)

Už nějakou dobu pracuju na projektu, o kterém jsem dosud zarytě mlčel. Rozhodl jsem se vstoupit na území, ze kterého se tisíce mých kolegů, kreslířů a ilustrátorů z celého světa, odplazily s nepořízenou jako spráskaní psi. Počáteční nadšení brzy vystřídalo trpké vystřízlivění, až nakonec hodil umělec tužku do žita. (Pokračování textu…)

… hned si ho někam načmáře, jelikož dobře ví, že když to neudělá, přijde o něj. Už mnohokrát v životě si totiž řekl: “Tohle je dobrý, to si zapamatuju a zaznamenám později,” a přesně tím okamžikem geniální myšlenku spláchnul do záchodu. V té šílené, nepochopitelné věci, co nosí v lebce, už to prostě nikdy nedohledá, i kdyby se rozkrájel. (Pokračování textu…)