Původně to mělo být 10 nejznámějších jmen, ale pořád mi to pod rukama bobtnalo, až vznikl tenhle ultimátní seznam. A to ještě čekám, že mi začnete psát do komentářů, na koho všeho jsem ještě zapomněl.

Rozhodně jsem vynechal osobnosti považované za zakladatele české ilustrace – Václava Hollara, Josefa Mánesa, Mikoláše Alše… Troufám si tvrdit, že knihy s jejich ilustracemi už dneska moc lidí doma nemá. A taky jsem nezařadil žádného žijícího kolegu, přestože by si spousta z nich už dneska v tom seznamu být zasloužila. Ale ti si holt počkají na nějaký další článek.

(Jo a zvláštní uznání si od vás zaslouží, že jsem do té koláže opravdu narval ukázky od všech 30.)

Řazeno podle data narození. (Ano, Josef Čapek byl jen o pár měsíců starší než Josef Lada. (Pokračování textu…)

Od roku 1937 vyráběl Sóičiró Honda součástky pro Toyotu, po válce ve své chatrči stavěl motorizovaná kola. A z té dílničky v dřevěné boudě nakonec udělal světoznámou firmu. Časopis People o něm napsal, že je to “japonský Henry Ford”.

Někde jsem kdysi četl o úspěšné firmě, která byla ve svém oboru světovou špičkou. Jen v regionu, kde sídlila jejich fabrika, o nich nikdo nevěděl. Prostě neměli potřebu o sobě dávat vědět – nic neprodávali, místním nic zajímavého nenabízeli. Takže když pak jednou potřebovali nové zaměstnance, nikdo se na volná místa v téhle prestižní společnosti nehlásil… (Pokračování textu…)

Tohle neříkám já, to jsou slova malíře Kamila Lhotáka. Přečtěte si to pozorně až do konce, a pak zkuste říct, že byste sice taky rádi malovali, ale nemáte nápady. To fakt nejde. A nejlepší na tom je, že Lhoták přesně tohle všechno skutečně maloval. Je to tedy naprosto upřímné a autentické svědectví o tom, že buď tvoříte anebo hledáte výmluvy. I když… i mistr Lhoták si občas dával vtipná omezení. (Fotka je ze Lhotákovy letošní výstavy v Obecním domě.)

(Pokračování textu…)