Covid je velice důsledný a pandemie zasahuje i do takových maličkostí, kde by nás to ani nenapadlo. Už potřetí jsem kreslil novoročenku pro manžele Kohoutovy, a pak se divil, proč pořád nepřichází. Důvod byl prostý: covid. Protože nemohli v karanténě na poštu a ani nechtěli posílat svým přátelům a známým potencionálně zavirované dopisy, museli si Kohoutovi počkat, až zase budou covid-negativní, takže novoročenkami nás všechny potěšili až v půlce ledna. 

Motiv jsem tentokrát na přání milých klientů situoval na kouzelné místo v Borku u Rokycan s kaplí svatého Václava. Kdo to máte blízko, udělejte si hezkou procházku kolem Boreckého rybníka. Stojí to za to v jakémkoliv ročním období.

(Pokračování textu…)

Občas se tady na blogu zamýšlím nad rozličnými úskalími kreslení vtipů. Třeba nad tím, jak vlastně vzniká styl charakteristický pro toho kterého autora. Aniž bych chtěl z tvorby kresleného humoru dělat přehnaně vážnou záležitost, měli byste vědět, že kreslení vtipů není žádná sranda. Tedy pokud nekreslíte takové ty hospodské kresbičky a nespokojíte se s tím, že se štamgasti kolem vás tváří pobaveně, jelikož jste své křivolaké postavičky obdařili “vtipně” vyvalenými pupky. (Pokračování textu…)

Už se mi ten soukromý seriál o mých malých internetových potěšeních chýlí ke konci a já si uvědomuji, že bude teď čím dál těžší vybírat oblíbené blogy, protože to znamená, že “pod čarou” zůstane spousta těch nevybraných, a přitom neméně skvělých. Nebo ten seriál prostě s padesátkou neukončím a budu pokračovat pořád dál? (Předchozí výběry si vychutnejte zde: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8.) (Pokračování textu…)

“… a ilustrátoři nebudou mít co žrát.” Právě tahle variace na slavnou repliku Stelly Zázvorkové z Hřebejkových Pelíšků se nejčastěji objevuje v souvislosti se zbrusu novým programem, který za vás zadarmo a během pár vteřin nakreslí všechno, na co si vzpomenete.

Načmáráte myší třeba tohle… (Pokračování textu…)

Jak se rodí styl v kreslených vtipech? Proč jeden kreslíř čmárá obrovské frňáky a druhý nechá obličej klidně bez nosu? Proč někdo kreslí oči jako výrazné ovály, zatímco jinému stačí udělat dvě malé tečky? Proč vypadá typická figurka jednoho tvůrce jako trpaslík s velkou hlavou a někdo jiný je třeba charakteristický vytáhlými postavami? Proč někdo kreslí linku tenkou a rozechvělou, zatímco jiný výtvarník pracuje s pevnou, tučnou čárou? Přemýšleli jste o tom někdy? (Pokračování textu…)

Takže kreslíš. Zkoušíš různé postavičky, situace. Už jsi nakreslil, jak vypadá tvůj pokoj, dům, strom na zahradě. Nakreslil jsi svého psa nebo kočku. To nevadí, že podle fotky, protože ta potvora nezůstane chvilku na místě. Zkusil jsi ilustrovat svoji oblíbenou povídku. Nakreslil sis i portrét nějaké hollywoodské hvězdy. Brýle položené na stole. Hrnek s kafem. A dokonce i tu lahvičku s tuší. (Pokračování textu…)