Už pár let vždycky na začátku ledna připravím pyšný článek o tom, co všechno se mi povedlo v uplynulém roce. Ale už mě to nebaví. Přece není nic zvláštního na tom, že mi publikují obrázky v časopisech, že vychází knížky, kalendáře, pexesa nebo hry. Mimořádných událostí je vlastně jen pár. Ale hezkých :-) (Pokračování textu…)

Jsem v Bratislavě už měsíc a žiju tady překvapivě bohatým kulturním životem. Nicméně můj jediný únik mimo hlavní město byl zatím pracovní výlet do Piešťan. Do půvabného lázeňského města mě pozvala místní knihovna ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě, abych tam vyprávěl puberťákům, že život umělce na volné noze je naprosto báječný a že by o tom při volbě povolání mohli třeba taky eventuálně zauvažovat. A jelikož kluci a holky ten můj hodinový monolog v informačním centru vydrželi poslouchat téměř bez hlesu, možná to nebylo úplně marný. (Pokračování textu…)

Málo se ví, že Woody Allen měl vlastní kreslenou postavičku a vlastní komiksový seriál jménem Inside Woody Allen. Kreslil ho Stuart Hample v letech 1976 až 1984, tedy v době, kdy už byl Allen celosvětovou celebritou. Ač by se mohlo zdát, že v době, kdy uhranul filmový svět svou Annie Hallovou, ho budou nějaké novinové kresbičky zajímat jen stěží, Woody Allen se pro komiks zjevně nadchl. Poskytl Hamplovi nejen své soukromé zápisky jako volné náměty k vtipům, ale povolil kreslíři i “plenění” všech svých her, knih a stand-upů (slavný filmař začínal kariéru jako komik u mikrofonu “na stojáka”). Co víc – Allen do tvorby komiksu sám aktivně zasahoval, mentoroval, radil, posouval. (Pokračování textu…)

Když jsem ještě před pár lety seděl v předsednictvu České unie karikaturistů, pořád jsme s kolegy marně přemýšleli, jak ke kreslení vtipů nalákat nové tvůrce. Když se teď dívám na internet, mám pocit, že vtipy dneska kreslí kdekdo. Nad mnoha z nich však prožívám spíše pocity trapnosti než pobavení. Jakoby se dotyčný autor vůbec neobtěžoval si o kreslení vtipů něco nastudovat, poučit se, jak kreslí ti nejlepší, a vzít si z nich příklad. Dobře, tohle bude fakt jednoduché, aby to zvládl opravdu každý. Avšak výsledky to může přinést naprosto zásadní. A pozor – četba to bude užitečná i pro diváky/čtenáře. Jednak uvidí, co všechno stojí za dobrým kresleným vtipem, a pak třeba poučení tímto článkem nebudou už lajkovat každý nesmysl, který na Facebooku najdou… (Pokračování textu…)

Celý rozhovor z časopisu Naše rodina teď se souhlasem redakce zveřejňuji exkluzivně na Vhrsti.cz:

Poznali jsme se před lety, když ilustroval Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače. Tehdy jsme společně vyrazili do Liberce na besedu s dětmi. Od té doby s Vojtěchem Juríkem na sebe tu a tam přinatrefíme, a jak jste jistě zaznamenali, výtvarník říkající si Vhrsti kreslí pro Naši rodinu Úsměv na měsíc. Povídali jsme si spolu na dálku po e-mailu i zblízka v rodinném domku. Na jaké téma? Především o kreslení.

(Pokračování textu…)

To si jednou paní šéfredaktorka Semelková s fotografem Martinovským udělali výlet k nám do Brd, poklábosili jsme u kávy a najednou zírám, jak zírám z obálky časopisu Naše rodina (kam teď trochu kreslím) a chlubím se tím, čeho už se nebojím, a co už všechno znám… Uvnitř si povídáme o kreslení, psaní, vydávání knížek, večerníčku, o životě s lehkostí i o kravách. Fakt. Skočte si do trafiky, třeba to ještě budou mít. (Pokračování textu…)