Znáte Only Fans – sociální síť, na které se holky ukazujou na fotkách a na videích s neslušným obsahem pro své fanoušky, kteří si za přístup k takové produkci platí? V poslední době se o tomhle kontroverzním způsobu vydělávání peněz hodně mluví. Jedni jsou nadšení, zatímco druzí považují takový výdělek za minimálně nedůstojný. A zatímco se tyto dva tábory přou, na Only Fans houfně spěchají publikovat dráždivé fotky a videa i tak zvané celebrity, když vidí, jaké pohádkové výdělky jsou některé “obyčejné” holky schopné generovat.

Jak už to u mě někdy bývá, založil jsem si Only Fans dávno před tím, než to bylo in. Ne, neukazuju se nikde nahatý. Mám svůj kreslící projekt Wordless Cartoons na Patreonu. A když si odmyslíme trochu jiný obsah – bezeslovné kreslené vtipy místo erotiky (ačkoliv…) – je to vlastně úplně stejné. S tím rozdílem – a to je velká novinka – že za můj obsah platit NEMUSÍTE! Dostaneme se k tomu níže. (Pokračování textu…)

Na základě drakonického zákona o digitální bezpečnosti je v Bangladéši vězněno už několik stovek lidí, mezi nimi i Ahmed Kabir Kišore za své kreslené vtipy. Karikaturista aktuálně čeká na další obvinění. Kolem hlavy mu lítají paragrafy o rozvracení republiky či protistátní činnosti, což jsou fráze, které dobře známe i z naší historie. Bohužel jsou na světě země – nejenom Bangladéš – kde je tohle temná současnost. (Pokračování textu…)

• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

Budou nám jednou naše děti věřit, že bylo zakázáno chodit do školy? A že jsme nesměli zpívat? (Pokračování textu…)

Většinu toho, co jsem tady chtěl zmínit o Nobelovi, jsem napsal už u jeho univerzitního spolužáka Ascania Sobrera. Snil o tom, že jeho dynamit ukončí všechny války a civilizované státy rozpustí své armády. To se asi tak úplně nepovedlo, ale majetek, který svou činností nashromáždil, dodnes stačí na mimořádné odměny laureátům ceny nesoucí jeho jméno.

Málo známou skutečností je, že v roce 1896 napsal divadelní hru, která ve své době způsobila skandál. Jeho soukromé deníky a korespondence byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Než jsme se vloni s Katkou zavřeli do studia, abychom tam nahráli moji – prý nejlepší – písničku, pozvali jsme k nám do Strašic naší kamarádku, fenomenální jazzovou zpěvačku a hlasovou koučku Mirku Novak. Pobyla u nás pár dní, a zatímco Katka se musela věnovat své práci, měli jsme s Mirkou spoustu času si povídat. Seděli jsme na terase, v obýváku nebo u mě v ateliéru a dlouhé hodiny mluvili o muzice a o životě. (Pokračování textu…)