Když se ohlédnu za svým tvůrčím rokem 2024, nacházím pár zajímavých věcí. A taky hodně těch, které už asi nikdy dělat nebudu. Tak se na to pojďme podívat: (Pokračování textu…)

Pořád mám pocit, že toho moc nedělám, moc nestíhám, že za mnou nejsou vidět žádné výsledky… A tak se vždycky ohlédnu za uplynulým rokem, abych se aspoň trochu ujistil, že to s tou mojí prací zas až tak zlé nebylo. (Pokračování textu…)

To jsou takové životní paradoxy. Při hodinách výtvarné výchovy se trápíte. Na lidušku se necháte zapsat spíš proto, aby vás vzali na školu, než že byste do toho byl blázen. Beztak vám všichni cpou, že máte talent a že se umíte dívat, a vás fakt nenapadá žádný jiný obor, ke kterému byste měli nějaký pozitivní vztah. (Pokračování textu…)

Udělal jsem si víkend uprostřed týdne a vyrazil od úterý do čtvrtka odpočívat, bavit se a jen tak si čmárat, co se mi zamane.  (Pokračování textu…)

Je to trapné, ale někdy máš splín. Žárlíš na šikovnější kolegy, jak jim to skvěle kreslí, a ještě víc tě štvou úspěšní lidé z úplně jiných oborů, protože vydělávají pohádkové peníze, zatímco ty kreslíš od rána do večera a jseš rád, že se jakž takž uživíš. Přitom jsi to ty, kdo dělá svět krásnějším, ne nějaký pojišťovák nebo obchodník s akciemi. (Pokračování textu…)

Když se v Plzni pořádala Noc literatury poprvé, byl jsem jednou z “celebrit”, které na nejrůznějších zajímavých místech četly ukázky ze současné světové prózy. Od té doby jezdím na tuhle sympatickou akci pravidelně a účastním se jako nadšený posluchač. Letos jsem si s sebou navíc vzal notes na čmárání. (Pokračování textu…)