Ani nevím, proč jsem při zběžném rolování instagramovým feedem považoval autora těch úžasných snových obrázků za muže. Až později jsem si všiml, že jde o autorku. A k mému dalšímu překvapení jsem až při psaní tohohle článku zjistil, že ač jí sleduje bezmála půl milionu lidí, není Felicia profesionální ilustrátorkou. Všechny ty nádherné obrazy kreslí po večerech a nocích, zatímco přes den pracuje jako designérka průmyslových výrobků. Mimochodem i jí navržené hračky mi připadají podivuhodné. (Pokračování textu…)
(Ne)Svatá Barbora

Je jaro roku 2007. Jeden obyčejný tatínek se ve svém bytě v moravském městečku právě potýká s elektronickou chůvičkou. Znepokojivý výjev, který v ní omylem zahlédne, odstartuje tak zvanou Kuřimskou kauzu – šílený příběh, který nevěřícně sleduje celá země, aniž by mu kdokoliv dokázal porozumět. Figuruje v něm plejáda nepochopitelných postav a zápletek, utrpení nevinných dětí, několikanásobná proměna dospělé ženy v dítě, náboženská sekta a neskutečná manipulace. Jakkoliv policie celý případ důkladně zmapuje a soudy vynesou rozsudky, stejně to nikdy do celého případu nevnese ani paprsek světla. Záhady a spekulace o skutečných vinících a jejich důvodech zůstávají. Zapomeňme. (Pokračování textu…)
Proč já jsem si přála ségru?

Když v roce 1989 zasáhlo San Francisco velké zemětřesení, zapomněly na chvilku Raina a Amara Telgemeierovy na vzájemnou nevraživost a čelily katastrofě pod stolem ve vzájemném obětí. Tak to aspoň Raina nakreslila do svého komiksu Úsměv, a trochu tím zmátla své čtenáře, kteří o nějakém problematickém vztahu neměli ani tušení. Snad proto vznikla druhá komiksová knížka, jíž se celou rozhodla věnovat své mladší sestře. Po dentistické odyseji tak přišla s druhým autobiografickým komiksem Ségry, který tentokrát pojala jako road movie. (Pokračování textu…)