Po dvou letech jsem si zase trochu zakreslil s Plzeňskou filharmonií a půvabnou dirigentkou Alenou Jelínkovou v plzeňském DEPO2015. Jelikož orchestr hrál melodie z Arabely, Pyšné princezny nebo Šíleně smutné princezny, začal jsem princeznami, pokračoval čerty, draky, vodníky a nakonec jsem si dovolil i Bílou paní na hlídání. Tu si děti jako ocenění pro nejlepší masku vybraly jako první.

Dobrá zpráva na závěr: Na jaro 2020 je v plánu obnovená premiéra našeho společného představení o ztracené písničce, takže bych se mohl s Plzeňskou filharmonií potkávat na jednom pódiu zase častěji.

Čím jasněji si uvědomíme, co dobrého už se nám v minulosti podařilo, tím jistější se budeme cítit v přijímání výzev a rizik v budoucnosti. Proto jsem se i letos ohlédl a vybral pár pracovních věcí, ze kterých se můžu těšit. Tu největší, ryze soukromou, tu samozřejmě nenajdete. Nicméně vám radím: Nezdržujte se studiem mého seznamu. Vemte radši tužku a sepište si ty své velké či malé radosti, ať už pracovní či privátní. Nemusíte to přece hned věšet na internet jako já ;-) (Pokračování textu…)

Měl jsem radost, že si mě zase po nějakém čase pozvala Plzeňská filharmonie na představení. Vždycky je to mimořádný zážitek, když kreslíte a za sebou máte takové těleso produkující hudbu, ze které vám běhá mráz po zádech. Tentokrát ale nešlo o naše tradiční představení o ztracené písničce, ale o maškarní bál. Mohl jsem si tedy kreslit, co jsem chtěl. (Pokračování textu…)

Tohle se mi stává pořád. Odevzdám práci a těším se, až se s ní budu moct pochlubit. Jenže pak na to v přívalu dalších zakázek totálně zapomenu. Přesně jako v tomhle případě. (Pokračování textu…)