„Musíte chvíli počkat, Jáchym ještě obědvá,“ říká mi učitelka ve školce. Přitom jeho kamarádi už jsou dávno oblečený a odcházejí domů.

(Pokračování textu…)

 

Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.

Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.

A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)

Emotivní otevřený dopis newyorské spisovatelky a ilustrátorky Molly Crabappleové vydavatelům, aby omezili používání obrázků generovaných AI, už podepsalo hodně přes 1000 umělců. O tom, jak ilustrátoři ve velkém přicházejí o živobytí, jsem psal minule. (Pokračování textu…)

V letošním posledním čísle Rodiny a školy najdete kromě spousty skvělých článků a tipů pro učitele i rodiče – a tradičního fejetonu a vtipu na poslední straně – taky nebývale otevřený rozhovor s Vladimírem Špidlou. O jeho dětství, rodině, politice a péči o vnuka trpícího kombinací Downova syndromu s autismem. (Pokračování textu…)

Jakkoliv se zdá velikost dvoustrany 540 x 320 mm obrovská, musel jsem pečlivě zvážit, výrobu jakých jídel dětem (i dospělým) ukážu. Váhal jsem mezi základními potravinami a nezdravými dobrotami, které děti milují, jako jsou brambůrky, čokoláda, popcorn a podobně. Vlastní žena i paní redaktorka Zajíčková mě přesvědčily, abych zvolil první variantu. Vybral jsem si tedy chleba, mléko, máslo, sýr a jogurt. Po ukázce o stavění domů a výrobě nábytku vám tímto představuji druhé velké téma z mojí interaktivní knihy Už vím jak. (Pokračování textu…)

Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)