Nikdy jsem neměl problém s výdrží. Dokážu celkem bez potíží vytrvat s jakoukoliv rutinou, s jakýmkoliv pracovním projektem, aniž bych to měl spojené s nějakým tuhým vnitřním bojem. A je tomu tak i s WORDLESS CARTOONS. Projektem, který jsem si vymyslel, abych mohl kreslit bezeslovné kreslené vtipy pro všechny, které to bude bavit, a kouzlit jim na tváři jemný úsměv a v duši radost.

Věřili byste, že to dělám už 3,5 roku? Ano, 3,5 roku týden co týden nový obrázek. Baví mě to. A bavilo by mě to i nadále. Ale je čas skončit. (Pokračování textu…)

 

Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.

Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.

A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)

Únor je skvělý měsíc. Během ledna se člověk hořce vyrovná s tím, že zase nedokázal plnit žádná novoroční předsevzetí. Ale v únoru už jsme všichni zase v pohodě. Mimochodem – smysluplnost předsevzetí k novému roku dávno rozcupovala moderní věda. Rozumnější je v zimě odpočívat. Na předsevzetí a nové projekty máme přirozeně nejvíc energie na jaře.

Všichni si letos připomínáme mnohá osmičková výročí, vzpomínáme na významné osobnosti, objevy, události, mezníky… Zkrátka taháme z paty cokoliv, na co bychom mohli být pyšní. Ještě, že máte mě, abych vám připomněl jeden obor, který zůstává kdo ví proč bez povšimnutí, ale v němž právem patříme na světovou špičku – pornoprůmysl. (Pokračování textu…)

Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat. (Pokračování textu…)

Na právě probíhající skvělé výstavě francouzské ilustrátorské legendy Jeana-Jacquese Sempého v pražské Ville Pellé se o tom nic nedozvíte, ale stejně jsem na téma tohohle článku přišel právě tam. Sempé totiž kromě Malého Mikuláše a monumentálních knížek kresleného humoru kreslil taky reklamy. A když je tam Pavel Ryška na své přednášce (nejen) o Sempého tvorbě promítal, řekl jsem si: To by byla paráda, dostat tak od nějaké firmy zadání: “Nakreslete nám nějaký obrázek na reklamu.” Hned bych se do toho s nadšením pustil.  (Pokračování textu…)