Jestli si někdo představuje život spisovatele a ilustrátora jako bezstarostné tvoření naplněné sluncem a sezením po kavárnách, musím s lítostí konstatovat, že tomu tak není. Aspoň u mě ne. Ne letos. (Pokračování textu…)

Někde jsem kdysi četl o úspěšné firmě, která byla ve svém oboru světovou špičkou. Jen v regionu, kde sídlila jejich fabrika, o nich nikdo nevěděl. Prostě neměli potřebu o sobě dávat vědět – nic neprodávali, místním nic zajímavého nenabízeli. Takže když pak jednou potřebovali nové zaměstnance, nikdo se na volná místa v téhle prestižní společnosti nehlásil… (Pokračování textu…)

Karikaturisté rádi přesvědčují své okolí o tom, že vyšperkování nejrůznějších publikací kreslenými vtipy pozvedne takovou tiskovinu o mnoho úrovní výše. Zejména materiály obchodního charakteru – výroční zprávy, manuály, brožury, kalendáře… – pak poskytnou čtenáři nesrovnatelně příjemnější zážitek. Co víc – kreslené vtipy často bývají jediným důvodem k tomu, aby takovou publikaci chtěl vůbec někdo otevřít.

Je to nepochybně pravda. Zaznít by však mělo i jedno velké varování, o kterém se nemluví. Spolupráce mezi karikaturistou a zadavatelem přináší někdy i nepřekonatelné překážky. Na obou stranách pak při nejlepší vůli zůstává pachuť rozčarování a neporozumění. (Pokračování textu…)