Jednou ze stovek obětí šíleného íránského režimu se nejspíš stal ilustrátor Mehdi Bahman. Hlásal totiž náboženskou toleranci i přátelství mezi Muslimy a Židy, ilustroval Tóru a Bibli a poskytl rozhovor izraelské televizi, ve kterém kritizoval zavedení práva šaría a další zvěrstva, které se v jeho zemi dějí, zejména během protestů vyvolaných smrtí dvaadvacetileté Mahsy Aminiové ve vazbě, do které byla uvržena za to, že měla špatně zahalené vlasy. Žádné další podrobnosti o Bahmanově osudu nebyly zveřejněny.
(Pokračování textu…)

Už 78 000 lidí podepsalo petici, aby organizátoři komiksového festivalu v Angoulême zrušili pozvání pro kreslíře Bastiena Vivèse. I mnozí jeho kolegové od něj teď dávají ruce pryč. Prý omlouvá nebo dokonce adoruje incest a pedofilii. Toho se měl osmatřicetiletý kreslíř dopustit ve svém komiksu Petit Paul z roku 2018 o malém chlapci z vesnice, který řeší své problémy s nepřiměřeně velkými genitáliemi. Znovu se tak ve Francii rozvířila debata o hranici mezi svobodou uměleckého vyjádření a sexuální perverze. Sám Vivès označil všechny kritiky za zpátečnické a hloupé, ačkoliv v jednom starším, již smazaném rozhovoru sám otevřeně připustil, že ho incest vzrušuje: “Nemohu dělat incest ve skutečném životě (…), takže to dělám ve svých knihách.” V roce 2020 řekl Vivès deníku Le Point: „Uděluji si právo nakreslit všechno. Čím více lidí mi říká, že nemám právo něco nakreslit, tím víc to kreslit chci.“ (Pokračování textu…)

Samozřejmě, že i světoví kreslíři vtipů reagují na ruskou invazi na Ukrajinu. Objevují se stovky a tisíce kreseb, národní svazy karikaturistů vydávají prohlášení, festivaly kresleného humoru zakazují účast ruským autorům…
Anglická spisovatelka Jessica Saundersová si před lety najala na ilustrování svých knížek ukrajinskou umělkyni Natalii Tymošenkovou. Ta je teď se svými dvěma malými dětmi na útěku. A Saundersová se rozhodla, že veškerý výtěžek z prodeje svých knih své ilustrátorce v kritické životní situaci věnuje. I takové příběhy přináší válka. (Pokračování textu…)

• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

Malíř a teoretik umění Vasilij Kandinskij byl vedle Františka Kupky jedním z prvních průkopníků abstraktního malířství. To bylo samozřejmě zcela neakceptovatelné v Rusku po bolševické revoluci, a tak musel odejít do Německa a později do Francie, kde zemřel v roce 1944 už jako franouzský občan.

Požádali jednou v Americe bystrého tělocvikáře, syna skotských emigrantů, zda by nevymyslel kolektivní sport, který by zpestřil zimní tréninky v tělocvičně. A tak v roce 1891 vznikl basketbal. O pravidla nového sportu (název naismithball autor skromně odmítl) si začali brzy psát i studenti z dalších univerzit. Jen o dva roky později už se hrál ve Francii a na přelomu století i v Brazílii, Austrálii, Číně, Japonsku nebo Íránu.