Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Nejspíš až ve výtahu jsem si úplně uvědomila, co se děje. Začala jsem zhluboka dýchat, aby to tam se mnou nešvihlo. A myslím, že obě holky na tom byly podobně. Jen Roger se tvářil naprosto nečitelně. Snažila jsem se uklidnit, zkoncentrovat. Ale srdce mi divoce bušilo a já cejtila svůj šílený tep v celém těle. Zpocené dlaně jsem si snažila usušit o kalhoty. Nesmrdí mi z pusy? Do prdele, asi jo. (Pokračování textu…)

Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat. (Pokračování textu…)

Tohle není žádná nadsázka. Představí-li se vám někdo jako spisovatel, vymluvte se na náhlou nevolnost a zdrhejte, co vám síly stačí. Pokud se s nějakým spisovatelem už znáte, okamžitě si ho vymažte z telefonu. Zrušte s ním veškerý kontakt. Předstírejte, že jste umřeli. (Pokračování textu…)

V hlavním městě Evropy jsem byl hlavně proto, abych tam besedoval a vyprávěl o své práci. Tady jsem pro vás připravil pár fotek a bezprostředních postřehů. (Pokračování textu…)

Seriál věnovaný nejrůznějším ilustrátorům z celého světa, kteří zdarma sdílejí své práce na internetu, se u vás těší nemalé oblibě. Jsem tomu rád. I když to, co vám tu představuji, je doslova kapkou v moři. Talentovaných kreslířů, malířu a komiksářů jsou statisíce, já jich mám ve své RSS čtečce sotva několik stovek. A vám jich dovedu představit jen pár desítek. Ale stojí to za to, občas se pokochat skvělými kreacemi výtvarníků, přestože tvoří třeba na opačné polokouli. Mrkněte se i na předchozí díly: 1., 2., 3., 4., 5. (Pokračování textu…)