Minule jsem psal o tom, že Pulitzerovu cenu v kategorii Kreslená reportáž nebo komentář získal komiks Jak jsem utekla z čínského internačního tábora. Američtí karikaturisté, kteří cenu v minulosti dostali, protestují a zveřejnili otevřený dopis. Ne, nemají vůbec nic proti vítězi. Problém spočívá v tom, že si organizátoři pohráli se škatulkami a dříve samostatnou kategorii pro kreslíře novinových karikatur sloučili s komiksy a grafickými reportážemi, čímž pomalu upadající žánr kreslených vtipů ještě více zadupávají do země. Mimochodem samotná stránka s podpisy karikaturistů stojí za pokochání.   (Pokračování textu…)

Jakkoliv nevystavujeme její fotky na sociálních sítích ani o nás nepíšou v bulváru, naše Karolína je stejně celebrita. Nedlouho po milém dárku od manželů Píšových z Jindřichova Hradce jsme zůstali úžasem zírat na obsah dalšího nečekaného balíčku, tentokrát od básníka Martina Šimka.

Napsal nám k tomu: (Pokračování textu…)

Mám skvělé fanoušky. Třeba manželé Píšovi z Jindřichova Hradce jsou tak zapálení, že mi poslali dárek. Prostě jen tak pro radost paní Píšová upletla naší Karolínce k prvním narozeninám tyhle krásné ponožky. Neznáme se, nikdy jsme se nepotkali, a najednou mi pošťačka přinese nečekaně milý balíček. (Pokračování textu…)

Tohle je úplně jiný případ než muž na motorce. Cyklistu jsem nakreslil pro hnutí Změna pro Hradec a Zelení. (Ostatně i ten pán s motorkou měl figurovat ve volebních materiálech, i když úplně jiné strany v úplně jiném městě.) V Hradci Králové je však můj obrázek nakonec opravdu vidět, třeba ve Volebních novinách nebo na Facebooku. (Pokračování textu…)