Podivný rok to byl, viďte? I obyčejná návštěva hospody se stala zaznamenání hodným zážitkem. A přece člověk musí pracovat a dělat to nejlepší, co dokáže, aby ten svět udělal aspoň trochu hezčím. (Pokračování textu…)

Sedlec je velká vesnice spojená se Starým Plzencem. Mají tam krásnou starou školu, kde si dnes navzdory zrušené Noci s Andersenem udělali po svém Den s Andersenem a nebáli se dokonce pozvat pana ilustrátora a spisovatele, aby si s dětmi povídal o knížkách. Užil jsem si to stejně jako v úterý v Hrádku a jsem vděčný za pozvání, protože takových příležitostí už letos asi moc nebude.

Po dvou besedách jsem se vydal na malou procházku, přešel Úslavu a našel si klidné místo u Starého rybníka, abych si jako vždy nakreslil něco na památku.

Dneska jsem skoro za hrdinu, který nezná strachu. V nouzovém stavu jsem se vydal do Hrádku u Rokycan a udělal v tamním kulturáku hned 3 různé besedy s různými dětmi. A o pauzách jsem si kreslil jen tak z okna. Hlavně to neříkejte Prymulovi!

Další dvě besedy v Dobřanech na tenhle týden mi zrušili, zatímco další dvě besedy mě ještě čekají. Vůbec vám nebudu říkat kde. Jsem Bond. James Bond. 007. Však si rozumíme.