Zdá se, že i ve Velké Británii mají nejspíš klienti pocit, že pokud kreativci dělají, co je baví, měli by to dělat zadarmo. Druhá strana mince je mnohem znepokojivější: V rozsáhlém průzkumu mezi nejrůznějšími profesemi vizuálního umění ve Velké Británii vyšlo najevo, jak špatně se kreativci cítí. Jsou vyhořelí, přepracovaní a řeší existenciální problémy, takže ještě vážně uvažují o tom, že si ke své profesi přiberou další job. Skoro polovina z nich musela v uplynulém roce sáhnout na své úspory. Radši ani nechci vědět, jak by podobný průzkum dopadl v Česku. (Pokračování textu…)

Poslední loňská novoročenka, kterou vám ukážu, je ta pro Brusel, respektive pro tamní Českou školu bez hranic. Mimochodem tahle skvělá paní učitelka je čerstvou držitelkou Medaile Za zásluhy o diplomacii.

V Bruselu jsem měl v posledních letech už tři besedy. Jen letos jsem na další surreálný výlet neletěl. Nevadí. Dostal jsem od České školy bez hranic v Bruselu trochu jinou práci: ilustrovat webové stránky. Vymyslel jsem si tohohle malého kluka a zasadil ho do patřičných situací. A dokonce jsem si mohl – po všech těch plzeňských vozech – nakreslit i bruselskou tramvaj! Tady si můžete všechny ilustrace prohlídnout všechny najednou. Ale kdybyste si chtěli poklikat, jak to funguje přímo na stránkách, klidně si to vyzkoušejte. (Pokračování textu…)

Sotva jsem se vrátil z Ruska, vyrážím zase do zahraničí, tentokrát mnohem bližšího. (Pokračování textu…)

Drzost žáků překračuje všechny hranice. Ještě štěstí, že už budou prázdniny. Časopis Rodina a škola nevychází, takže další vtip bude až v září. (Pokračování textu…)

Když jsem tu psal o tom, že jsem byl na konci světa a chystám se ještě dál, netušil jsem, jak hlubokou mám pravdu. Velké Opatovice jsou opravdu až za okrajem, kam už skoro nevede žádná cesta. Ale užil jsem si to tam jako už dlouho nikde. (Pokračování textu…)