Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)

Někdy prostě nijak. Když je kreslíř škodolibý nebo cvok – popřípadě škodolibý cvok – a nakreslí takový idiotský obrázek, mají zamilovaní smůlu, neboť na sebe budou bezradně halekat už navždy. Toto příkoří jim umožnila redakce časopisu Naše rodina ve své pravidelné rubrice potměšile nazvané Úsměv. (Pokračování textu…)

Vlastně chci psát jen o tomhle konkrétním fórku. A je mi naprosto jasné, že pokud lidé neporozumí vtipu, je to vždycky chyba autora. Bez legrace. (Pokračování textu…)