Minule jsem tu psal o svém putování po republice a o besedách s dětmi v knihovnách, školách i letních táborech, o davech roztoužených fanynek a spokojených učitelkách. Vlastně už nejde jen o Čechy a Moravu. Vloni jsem si takhle povídal i s dětmi v Athénách a tenhle týden už se na mě těší ve Stockholmu…

A jak taková beseda vlastně vypadá? Existuje hned několik možností, jak si mě můžete užít ;-) (Pokračování textu…)

V sobotu jsem slyšel na mé oblíbené Vltavě, s jakým ohlasem se setkal český loutkový soubor Mikrle na svém turné po Albánii. Děti celé představení stály na židlích a ohlušujícím řevem fandily loutkám jako na fotbale. Něco takového jsem na svých besedách s dětmi naštěstí ještě nezažil.

Vlastně jsem vůbec netušil, že tohle taky bude patřit k mojí práci. Nijak tuhle aktivitu nevyhledávám. Jako těžkému introvertovi mi život složený ze sezení v ateliéru s občasnými procházkami do lesa naprosto vyhovuje. Jenže knihovny, školy nebo i dětské tábory si mě na povídání s dětmi zvou vytrvale a stále častěji. A to i přes to, že to z výše uvedených důvodů rozhodně nedělám zadarmo. (Pokračování textu…)

Musím se přiznat: už několik let vědomě porušuji zákony. Jakoukoliv svou činností, ba dokonce už jen pouhou existencí. I když jde jenom o zákony Facebooku, největší sociální sítě na světě. Mezi těmi 1,5 miliardami uživatelů patřím pravděpodobně k těm méně prominentním, což je nejspíš jediným důvodem, proč mi to dosud procházelo. Ale už se stahuje smyčka a brzo můžu přijít o všechno. Tedy o svůj profil, a tím i o všechny “přátele” a “sledující”. (Pokračování textu…)