Na konci článku K čemu jsou na světě ilustrátoři, jsem slíbil pokračování na téma, jestli ilustrátoři mohou změnit svět k lepšímu.

Takže co? Mohou? (Pokračování textu…)

Jednou ze stovek obětí šíleného íránského režimu se nejspíš stal ilustrátor Mehdi Bahman. Hlásal totiž náboženskou toleranci i přátelství mezi Muslimy a Židy, ilustroval Tóru a Bibli a poskytl rozhovor izraelské televizi, ve kterém kritizoval zavedení práva šaría a další zvěrstva, které se v jeho zemi dějí, zejména během protestů vyvolaných smrtí dvaadvacetileté Mahsy Aminiové ve vazbě, do které byla uvržena za to, že měla špatně zahalené vlasy. Žádné další podrobnosti o Bahmanově osudu nebyly zveřejněny.
(Pokračování textu…)

Nejvyšší soud bude řešit pozoruhodný případ – legálnost použití jednoho uměleckého díla pro vznik zcela nového. A nejde o žádnou marginální kauzičku. Hlavním předmětem sporu je totiž sítotiskový portrét amerického hudebníka Prince z roku 1984, který není dílem nikoho menšího než Andyho Warhola. Warhol jako podklad pro svou práci použil fotografii Lynn Goldsmithové z roku 1981. A teď jde o to, jestli Warhol dílo fotografky spíše vykradl nebo se spíše inspiroval… Rozhodnutí může mít zásadní vliv na další podobné kauzy z uměleckého světa – včetně samplování hudby, citace ve filmových dílech a podobně. (Pokračování textu…)

Na základě drakonického zákona o digitální bezpečnosti je v Bangladéši vězněno už několik stovek lidí, mezi nimi i Ahmed Kabir Kišore za své kreslené vtipy. Karikaturista aktuálně čeká na další obvinění. Kolem hlavy mu lítají paragrafy o rozvracení republiky či protistátní činnosti, což jsou fráze, které dobře známe i z naší historie. Bohužel jsou na světě země – nejenom Bangladéš – kde je tohle temná současnost. (Pokračování textu…)

• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

Požádali jednou v Americe bystrého tělocvikáře, syna skotských emigrantů, zda by nevymyslel kolektivní sport, který by zpestřil zimní tréninky v tělocvičně. A tak v roce 1891 vznikl basketbal. O pravidla nového sportu (název naismithball autor skromně odmítl) si začali brzy psát i studenti z dalších univerzit. Jen o dva roky později už se hrál ve Francii a na přelomu století i v Brazílii, Austrálii, Číně, Japonsku nebo Íránu.