Jednou ze stovek obětí šíleného íránského režimu se nejspíš stal ilustrátor Mehdi Bahman. Hlásal totiž náboženskou toleranci i přátelství mezi Muslimy a Židy, ilustroval Tóru a Bibli a poskytl rozhovor izraelské televizi, ve kterém kritizoval zavedení práva šaría a další zvěrstva, které se v jeho zemi dějí, zejména během protestů vyvolaných smrtí dvaadvacetileté Mahsy Aminiové ve vazbě, do které byla uvržena za to, že měla špatně zahalené vlasy. Žádné další podrobnosti o Bahmanově osudu nebyly zveřejněny.
(Pokračování textu…)

Když se americký ilustrátor Luke McKay vrátil ze své nepovedené dovolené ve Skotsku, kde strávil dva týdny s covidem na hotelovém pokoji, zjistil, že ztratil schopnost vizuální představivosti. Čeho by si normální člověk možná ani nevšiml, je pro ilustrátora, jakoby si zlomil ruku. McKay najednou není schopen vidět obrázky svým vnitřním zrakem před tím, než je nakreslí. A všechny věci, které dřív dokázal nakreslit z hlavy, si musí hledat na fotkách. Odborníci tuto mozkovou poruchu nazývají afantazií, a přestože se shodují, že časem pomine, nikdo neví přesně za jak dlouho ani jak to urychlit. (Pokračování textu…)

• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

• Každá olympiáda přece musí mít svého maskota. Ten tokijský se jmenuje Miraitowa. Mimochodem – estonská reprezentace se stylově nechala zvěčnit v manga stylu a najala si na to profesionálního japonského ilustrátora MONQ.  (Pokračování textu…)