Myslel jsem, jak si budu v Itálii nadšeně kreslit, a nakonec je z toho jen pár umrněných kresbiček, které jsem si bezděčně načmáral do svého italského deníčku. Vlastní ženu na koktejlu jsem si mohl nakreslit i doma, ale když jsem pozval na zmrzlinu ty dvě krásný holky, nechal jsem si vždycky notes na apartmánu… Pak tu mám ještě ozdobnou mříž na balkoně, hrnek od kafe a vynoření velkého, sytě oranžového měsíce (ty barvy si prosím představte). (Pokračování textu…)

To si jednou paní šéfredaktorka Semelková s fotografem Martinovským udělali výlet k nám do Brd, poklábosili jsme u kávy a najednou zírám, jak zírám z obálky časopisu Naše rodina (kam teď trochu kreslím) a chlubím se tím, čeho už se nebojím, a co už všechno znám… Uvnitř si povídáme o kreslení, psaní, vydávání knížek, večerníčku, o životě s lehkostí i o kravách. Fakt. Skočte si do trafiky, třeba to ještě budou mít. (Pokračování textu…)

Nová básnička o pitném režimu tura domácího. Jako všechny předchozí pochází z neprodejné sbírky Odemyky zamyky Jiřího Žáčka a jinde než v knize nebo na Vhrsti.cz ji nenajdete.