Před rokem touhle dobou jsem se těšil na vydání své monumentální knihy Už vím jak. Když jsem si na to vzpomněl, napadlo mě, že bych vám po stavění domů, výrobě nábytku, produkci potravin a výrobě porcelánu, skla, hrnců a příborů mohl ukázat, jak se dělá oblečení.

Skromně předesílám, že veškerou rešerši, stejně jako všechny texty a kresby, jsem si dělal sám. (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)