Poprvé v životě jsem kreslil nahatou spisovatelku. Mladou, krásnou, úspěšnou. A byl to pro mě naprosto fantastický zážitek. Nejen že mě nechala listovat nádhernými kousky z její bohaté knihovny a kochat se parádními obrazy, které jí doma visí na stěnách, ale ještě mi hrála ke kreslení na klavír a flétnu. A nakonec jsem si koupil knížky, které jsem od ní ještě neměl. Zůstaly mi na tohle kreslení fakt hezký vzpomínky. A taky obrázky (než si je někdo koupí). Líbí se vám nějaký? Napište mi. (Pokračování textu…)

Chopin měl prý výrazný výtvarný talent, ale my ho máme rádi spíš díky tý muzice, že jo?

Poznal jsem teď dvě pozoruhodné dívky. Patnáctiletá Natálka hraje na piáno a zpívá si k tomu vlastní melodie. Z hudebky se přitom nechala odhlásit, protože trpěla pocitem, že jí hodiny klavíru berou radost a ničí kreativitu. Když jsem u ní byl na návštěvě, právě skládala novou písničku. A ochotně ji hned všem předvedla. Nenaříkala přitom, že to ještě není hotové, že to nemá cenu, že z toho třeba nic nebude. Jednoduše s námi sdílela svůj momentální pocit přetavený do krásné, jemné melodie. (Pokračování textu…)

Měl jsem radost, že si mě zase po nějakém čase pozvala Plzeňská filharmonie na představení. Vždycky je to mimořádný zážitek, když kreslíte a za sebou máte takové těleso produkující hudbu, ze které vám běhá mráz po zádech. Tentokrát ale nešlo o naše tradiční představení o ztracené písničce, ale o maškarní bál. Mohl jsem si tedy kreslit, co jsem chtěl. (Pokračování textu…)

Je zajímavé, že otázky ohledně tvůrčího bloku mi kladou takřka výhradně laici, a obavy z něj mají převážně lidé, kteří teprve uvažují o tom, jaké by to bylo, kdyby se svému kreativnímu koníčku chtěli věnovat profesionálně. Vypadá to, že profíci tenhle problém snad vůbec neznají. Nejspíš proto, že používají jednu osvědčenou techniku, jak s jakoukoliv tvůrčí krizí spolehlivě skoncovat. (Pokračování textu…)