Moje žena se nudí, a tak mi udělala malý e-shop. Vy si díky tomu můžete pořídit milé dárky k Vánocům. Třeba: (Pokračování textu…)

Znáte Only Fans – sociální síť, na které se holky ukazujou na fotkách a na videích s neslušným obsahem pro své fanoušky, kteří si za přístup k takové produkci platí? V poslední době se o tomhle kontroverzním způsobu vydělávání peněz hodně mluví. Jedni jsou nadšení, zatímco druzí považují takový výdělek za minimálně nedůstojný. A zatímco se tyto dva tábory přou, na Only Fans houfně spěchají publikovat dráždivé fotky a videa i tak zvané celebrity, když vidí, jaké pohádkové výdělky jsou některé “obyčejné” holky schopné generovat.

Jak už to u mě někdy bývá, založil jsem si Only Fans dávno před tím, než to bylo in. Ne, neukazuju se nikde nahatý. Mám svůj kreslící projekt Wordless Cartoons na Patreonu. A když si odmyslíme trochu jiný obsah – bezeslovné kreslené vtipy místo erotiky (ačkoliv…) – je to vlastně úplně stejné. S tím rozdílem – a to je velká novinka – že za můj obsah platit NEMUSÍTE! Dostaneme se k tomu níže. (Pokračování textu…)

Tradiční “pejskovou” novoročenkou ze života naší rodiny vám všem přeju klidné Vánoce a šťastný nový rok.

Smích léčí. A nejen to. Nad dveře své virtuální galerie kreslených vtipů WORDLESS CARTOONS jsem bezostyšně pověsil ceduli CREATING A GENTLE SMILE ON YOUR FACE AND PEACE OF MIND. Čili že vám moje kresby vykouzlí nejen jemný úsměv na tváři, ale přinesou i klid vaší mysli. Prostě vás totálně zharmonizují a vyléčí všechny neduhy. Myslet si o tom můžete, co chcete, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. ;-) (Pokračování textu…)

Založil jsem virtuální galerii mých vtipů WORDLESS CARTOONS na Patreonu a každý, kdo chce úsměv na tváři a klid v duši, si může zaplatit permanentku a chodit se tam kochat stále přibývajícími nápady a kreacemi, kdykoliv se mu zachce. Naštěstí se v mé galerii nemusí udržovat rozestupy, nemusíte mít nic na obličeji ani se u vstupu koupat v dezinfekci. 

Co je tedy třeba, abyste udělali? (Pokračování textu…)

K velké tlusté knížce se jménem Matisse na hřbetu nebylo jednoduché se dostat. Musel jsem si v tátově ateliéru přistrčit židli trochu bokem, vylézt na ní, natáhnout se přes stůl, otevřít skleněnou skříň, vytáhnout tu bichli tak, aby se s ní nevysypala půlka police, slézt s ní ze židle a někde si jí v klidu listovat. A pak ji zase opatrně vrátit na místo. To je moje dětská vzpomínka na fauvistu, který vedle Picassa asi nejvíc ovlivnil malířství 20. století.