Mám rád klienty, kteří jsou trochu švihlí. Jen takoví zákazníci ochotně přistoupí na vaše bláznivé nápady. Anebo je sami rovnou vymýšlejí. Tak dlouho jsme s Lucií Laštíkovou ze sdružení Pacienti IBD dumali, čím bychom udělali radost nemocným dětem, až jsme to vymysleli… (Pokračování textu…)

Na věčnou otázku “Na čem teď pracuješ?” můžu směle odpovídat, že projektuji vlastní město. Proč a pro koho, vám zatím nemůžu prozradit. Ostatně finální podoba města bude ještě o dost jiná. Už teď se ale můžete kochat promyšlenou infrastrukturou a architektonickými skvosty – kostelem, zámkem, nemocnicí, nádražím, silnicemi či železniční tratí. (Pokračování textu…)

Na otázku, co zrovna dělám, můžu teď s klidným svědomím odpovídat, že trápím zvířata. Se spolkem Pacienti IBD jsme vymysleli, že dětským pacientům uděláme největší radost, když jim ukážeme, že i zvířátka se občas musí potýkat se zdravotními neduhy. Takže teď kreslím žraloky s bolavými zuby, zebry s teplotou, lvy s bolavým bříškem, lišky s migrénou… (Pokračování textu…)

Sešlo se to tak vtipně, že poslední dvě ex libris, která jsem kreslil, jsou tak trochu zvířátková. Ale je to fakt náhoda :-) (Pokračování textu…)

Když jsem si tu předevčírem postěžoval, že se mi skrze placené zakázky nedostává času na vlastní projekty, někteří čtenáři to zřejmě pochopili trochu jinak. V mailu jsem pak nacházel zajímavé nabídky na to, co bych pro ně mohl kreslit. Zadarmo. (Pokračování textu…)

Poslední dobou ve mně sílí pocit, že něco dělám blbě. Pracuji sice na krásných projektech pro své klienty, ale skoro vůbec nedělám nic jen tak pro sebe, pro radost. Věnovat se vlastním kreativním nápadům je luxus, který si skoro nemůžu dovolit. Musím něco zásadně změnit, abych mohl zase napsat knížku, namalovat obraz, zkusit tvořit nějakou zajímavou grafickou technikou.

V sobotu jsem si aspoň střihnul dvě rychlé skicky na Šumavě.