“Fotbal začnu hrát, až ho budou hrát i moji kamarádi,” měl od začátku jasno náš pětiletý Jáchym. Bojovali jsme s jeho energií, který měl na rozdávání. Byl pořád nevybitej, furt ho bylo všude plno a drtil nás všechny svojí rychlostí a elánem. Fotbal se nám jevil jako fajn aktivita, kde se pořádně vyblbne a doma pak bude klidnější. Jenže on se rozhod čekat na kámoše ze školky. 

A tak začne v září chodit se všema svejma kamarádama a začátky jsou… no, řekněme rozpačité. Hned po prvním tréninku hodí trenéři tyhle prcky do prvního turnaje. Kluci oblíknou o tři čísla větší dresy a rozeběhnou se po hřišti, aniž by měli nejmenší tušení, co tam mají dělat, jak mají bránit, jak mají útočit, přihrát, vystřelit… Od všech soupeřů dostávají deset i patnáct gólů, aniž by nějakej sami vstřelili. A na dalším turnaji zase. A tak to jde pořád dál.

(Pokračování textu…)

Vzdorovitě stojí před paní učitelkou. Právě mu řekla, že ho nevezme do hodin kytary. Pětiletej klouček, kterej není za stolem ani pořádně vidět. Je smutnej, zklamanej, ale naprosto odhodlanej. Nevzdá to. Prostě neodejde, dokud si to paní učitelka nerozmyslí.

(Pokračování textu…)

Je večer a na dětským hřišti je s naší rodinou už jen jedna maminka s malým chlapečkem. Vypadá trochu strhaně, ale nijak to nezkoumám. Není slušný zírat na lidi.

A najednou si všimnu, že jsme tam už jenom my s tím kloučkem. Má u sebe plyšovýho medvídka a nervózně se rozhlíží. Jeho maminka zmizela. 

(Pokračování textu…)

Pořád mám pocit, že toho moc nedělám, moc nestíhám, že za mnou nejsou vidět žádné výsledky… A tak se vždycky ohlédnu za uplynulým rokem, abych se aspoň trochu ujistil, že to s tou mojí prací zas až tak zlé nebylo. (Pokračování textu…)

To jsou takové životní paradoxy. Při hodinách výtvarné výchovy se trápíte. Na lidušku se necháte zapsat spíš proto, aby vás vzali na školu, než že byste do toho byl blázen. Beztak vám všichni cpou, že máte talent a že se umíte dívat, a vás fakt nenapadá žádný jiný obor, ke kterému byste měli nějaký pozitivní vztah. (Pokračování textu…)

V dějinách umění budete těžko hledat všednější motiv než nahé ženské tělo. Podle jedné studie tvoří zobrazení mužského těla asi jen 4 % z celkového počtu nahých lidských postav od antiky až po současnost. Proč právě tolik? :-)

Tak teď vážně. Vždyť už to všechny akorát otravuje. Pořád jen ženy, ženy, ženy… Proč pořád jen ženské tělo? (Pokračování textu…)