Vytvořil jsem si vlastní virtuální galerii WORDLESS CARTOONS s obrázky, které nikde jinde neuvidíte. A pořád tam přidávám nové. Zatím to dělám úplně zadarmo, ale dlouhodobě bych to udržet nedokázal. Proto vybírám vstupné. Vlastně jde o předplatné, které se každý první den v měsíci automaticky obnovuje, dokud to sami nezastavíte.

Jenže za své peníze dostanete nejen volný vstup do galerie, ale i spoustu dalších neuvěřitelných výhod a odměn, které vám v žádné klasické galerii nedají. Vždy jen podle výše vašeho měsíčního příspěvku, jak si jej sami stanovíte. Tak se na to pojďme podívat: (Pokračování textu…)

Už nějakou dobu pracuju na projektu, o kterém jsem dosud zarytě mlčel. Rozhodl jsem se vstoupit na území, ze kterého se tisíce mých kolegů, kreslířů a ilustrátorů z celého světa, odplazily s nepořízenou jako spráskaní psi. Počáteční nadšení brzy vystřídalo trpké vystřízlivění, až nakonec hodil umělec tužku do žita. (Pokračování textu…)

Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)

Nakreslil jsem už pátý “babl”, tedy vtip s prázdnou bublinou, aby si lidi mohli vymýšlet vlastní vtipné texty, které pak sám do bubliny vepíšu. Tuhle soutěž včetně názvu vynalezl Kryštof Bernat, šéfredaktor portálu Ten Kreslený Vtip, a právě pro něj je exkluzivně kreslím.

Jenže mezi mým čtvrtým a pátým bablem došlo k podivuhodné změně. Kryštof se dohodl s majitelkou historické značky Dikobraz, a tak se celý portál s tisíci vtipů stal znenadání novým internetovým časopisem nesoucím slavné jméno. (Pokračování textu…)

Po Malevičovi tu mám jeho o pár let staršího nizozemského kolegu. Toho jsem měl taky vždycky rád.

Na jedné straně vypráví Marián Jelínek o tom, v jakém žijeme blahobytu, na další straně škodolibě nahlížím na učitelské povolání. To vše v lednovém čísle časopisu Rodina a škola. Mimo jiné to znamená, že vtipy k fejetonům Evžena Bedrníčka (taky pseudonym) vymýšlím už šestým rokem. (Pokračování textu…)