Pozor, tohle je originál! Žádná počítačová kresba, která se dá namnožit milionkrát (ostatně takové ilustrace ani neprodávám). Ale tuhle milou babičku vám prodám. Je nakreslená černou tuší a vybarvená vodovkami a pastelkami. A je velká – papír má formát 330 x 455 mm, motiv 285 x 418 mm. Kresby si cením na 2 900 Kč. Máte-li zájem, napište mi. (Pokračování textu…)

Nejspíš až ve výtahu jsem si úplně uvědomila, co se děje. Začala jsem zhluboka dýchat, aby to tam se mnou nešvihlo. A myslím, že obě holky na tom byly podobně. Jen Roger se tvářil naprosto nečitelně. Snažila jsem se uklidnit, zkoncentrovat. Ale srdce mi divoce bušilo a já cejtila svůj šílený tep v celém těle. Zpocené dlaně jsem si snažila usušit o kalhoty. Nesmrdí mi z pusy? Do prdele, asi jo. (Pokračování textu…)

Než jsme se vloni s Katkou zavřeli do studia, abychom tam nahráli moji – prý nejlepší – písničku, pozvali jsme k nám do Strašic naší kamarádku, fenomenální jazzovou zpěvačku a hlasovou koučku Mirku Novak. Pobyla u nás pár dní, a zatímco Katka se musela věnovat své práci, měli jsme s Mirkou spoustu času si povídat. Seděli jsme na terase, v obýváku nebo u mě v ateliéru a dlouhé hodiny mluvili o muzice a o životě. (Pokračování textu…)

Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat. (Pokračování textu…)

Slovní hříčku BratisLOVE jsem vytrvale používal u všech svých příspěvků na Instagramu celé tři měsíce v Bratislavě. A teď mě vůbec nenapadá, jakým jiným slovem vyjádřit, co mi život u Dunaje přinesl.

Když jsem v září opouštěl domov a odjížděl do ciziny, bylo to smutné. Teď sedím ve vlaku, za oknem sněží a cítím se podobně. Poslední dny jsem chodil po Bratislavě a říkal jsem si: Touhle ulicí jdu dneska naposled, do téhle kavárny už si nezajdu, tenhle západ slunce už neuvidím, s tímhle člověkem už se nepotkám… A to jsem si zakázal být nostalgický! (Pokračování textu…)

Řekli jsme si s mým kolegou, polským novinářem Łukaszem Grzesiczakem, že si na chvilku odpočineme od práce v Bratislavě a uděláme si výlet do Těšína na divadelní festival Bez Granic. (Založil jsem si účet na Instagramu, kam teď dávám všechny fotky a obrázky hezky za čerstva, tak si mě tam najděte. Tady předkládám malý souhrn.) (Pokračování textu…)