Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Tahle fotka na mě nedávno vykoukla na Facebooku coby 7 let stará vzpomínka na trýznivou večerníčkovou práci. Od té doby počet nakreslených pozadí rostl a rostl, až se zastavil na nehorázném čísle 414. Výsledkem bude 6 úplně nových pokračování Bílé paní na hlídání, které uvidíte poprvé v televizní premiéře letos na podzim.

S jedním mimořádně úspěšným nakladatelstvím jsem podepsal smlouvu na autorskou práci od začátku roku až do konce srpna. Dávám to sem ze dvou důvodů: (Pokračování textu…)

Ve středočeské obci Milín jsem měl dnes dvě besedy s dětmi v tamní útulné knihovně (mimochodem Knihovně roku 2013). V podkroví souběžně probíhal animační workshop – děti tam vytvářely filmy na motivy děl Hermíny Týrlové. Moc rád jsem se jim chvilku díval přes rameno. (Pokračování textu…)

Když jsem tu psal o tom, že jsem byl na konci světa a chystám se ještě dál, netušil jsem, jak hlubokou mám pravdu. Velké Opatovice jsou opravdu až za okrajem, kam už skoro nevede žádná cesta. Ale užil jsem si to tam jako už dlouho nikde. (Pokračování textu…)

Zatím poslední ex libris si u mě objednal kulturní redaktor nejčtenějšího českého deníku. Nabízím dva návrhy: jeden postavený na jeho kulturních preferencích (muzika a knížky) a druhý na jeho charakteristickém vizuálním stylu. (Pokračování textu…)