Co je to za zmatečný nadpis, říkáte si možná. Je přece jasné, že je to klient, který si pro svůj záměr vybírá vhodného ilustrátora. Stejně jako si vyberete automechanika, aby se vám podíval na porouchané auto a nikoliv obráceně – tedy že by vám zničehonic zazvonil u dveří chlápek v montérkách a ptal se, jestli náhodou nepotřebujete vyměnit brzdovou kapalinu…

Máte pravdu. Ani já nechodím od domu k domu a neptám se lidí, jestli náhodou nechtějí nakreslit obrázek. A přece jsem to já, kdo si své klienty vybírá. A navíc to dělám dávno před tím, než si klient vůbec uvědomí, že by mohl někdy potřebovat něco nakreslit. (Pokračování textu…)

Málo se ví, že Woody Allen měl vlastní kreslenou postavičku a vlastní komiksový seriál jménem Inside Woody Allen. Kreslil ho Stuart Hample v letech 1976 až 1984, tedy v době, kdy už byl Allen celosvětovou celebritou. Ač by se mohlo zdát, že v době, kdy uhranul filmový svět svou Annie Hallovou, ho budou nějaké novinové kresbičky zajímat jen stěží, Woody Allen se pro komiks zjevně nadchl. Poskytl Hamplovi nejen své soukromé zápisky jako volné náměty k vtipům, ale povolil kreslíři i “plenění” všech svých her, knih a stand-upů (slavný filmař začínal kariéru jako komik u mikrofonu “na stojáka”). Co víc – Allen do tvorby komiksu sám aktivně zasahoval, mentoroval, radil, posouval. (Pokračování textu…)

Sešlo se to tak vtipně, že poslední dvě ex libris, která jsem kreslil, jsou tak trochu zvířátková. Ale je to fakt náhoda :-) (Pokračování textu…)

Myslel jsem, jak si budu v Itálii nadšeně kreslit, a nakonec je z toho jen pár umrněných kresbiček, které jsem si bezděčně načmáral do svého italského deníčku. Vlastní ženu na koktejlu jsem si mohl nakreslit i doma, ale když jsem pozval na zmrzlinu ty dvě krásný holky, nechal jsem si vždycky notes na apartmánu… Pak tu mám ještě ozdobnou mříž na balkoně, hrnek od kafe a vynoření velkého, sytě oranžového měsíce (ty barvy si prosím představte). (Pokračování textu…)

Občas se tady na blogu zamýšlím nad rozličnými úskalími kreslení vtipů. Třeba nad tím, jak vlastně vzniká styl charakteristický pro toho kterého autora. Aniž bych chtěl z tvorby kresleného humoru dělat přehnaně vážnou záležitost, měli byste vědět, že kreslení vtipů není žádná sranda. Tedy pokud nekreslíte takové ty hospodské kresbičky a nespokojíte se s tím, že se štamgasti kolem vás tváří pobaveně, jelikož jste své křivolaké postavičky obdařili “vtipně” vyvalenými pupky. (Pokračování textu…)

Co je to za blbost? říkáte si možná. Profesionální ilustrátor přece musí umět kreslit pastelkami úplně stejně jako čímkoliv jiným! Ne tak docela. (Pokračování textu…)