Ekologické aktivistky vychrstly v Londýně rajčatovou polévku na slavné dílo Slunečnice Vincenta van Gogha. Jiní výtečníci v německé Postupimi zaútočili bramborovou kaší na obraz z cyklu Kupky sena francouzského impresionisty Claudea Moneta. Pokud se ptáte, jak se patláním jídla na vzácná plátna zlepší ekologická situace, tak vám neodpovím. Taky mi to připadá naprosto nepochopitelné.
(Pokračování textu…)

Je jaro roku 2007. Jeden obyčejný tatínek se ve svém bytě v moravském městečku právě potýká s elektronickou chůvičkou. Znepokojivý výjev, který v ní omylem zahlédne, odstartuje tak zvanou Kuřimskou kauzu – šílený příběh, který nevěřícně sleduje celá země, aniž by mu kdokoliv dokázal porozumět. Figuruje v něm plejáda nepochopitelných postav a zápletek, utrpení nevinných dětí, několikanásobná proměna dospělé ženy v dítě, náboženská sekta a neskutečná manipulace. Jakkoliv policie celý případ důkladně zmapuje a soudy vynesou rozsudky, stejně to nikdy do celého případu nevnese ani paprsek světla. Záhady a spekulace o skutečných vinících a jejich důvodech zůstávají. Zapomeňme. (Pokračování textu…)

Sešlo se to tak vtipně, že poslední dvě ex libris, která jsem kreslil, jsou tak trochu zvířátková. Ale je to fakt náhoda :-) (Pokračování textu…)

Co je to za blbost? říkáte si možná. Profesionální ilustrátor přece musí umět kreslit pastelkami úplně stejně jako čímkoliv jiným! Ne tak docela. (Pokračování textu…)

Jak se rodí styl v kreslených vtipech? Proč jeden kreslíř čmárá obrovské frňáky a druhý nechá obličej klidně bez nosu? Proč někdo kreslí oči jako výrazné ovály, zatímco jinému stačí udělat dvě malé tečky? Proč vypadá typická figurka jednoho tvůrce jako trpaslík s velkou hlavou a někdo jiný je třeba charakteristický vytáhlými postavami? Proč někdo kreslí linku tenkou a rozechvělou, zatímco jiný výtvarník pracuje s pevnou, tučnou čárou? Přemýšleli jste o tom někdy? (Pokračování textu…)

Opřela se o kuchyňskou linku,
zatímco já seděl na sesli.
Řekla: “Teď mě, ty můj Budulínku,
do notýsku pěkně nakresli.”

Bez váhání jsem ji zvěčnil perem,
červeně jsem vytáh’ bradavky.
Tak to prostě my umělci berem,
nejsme přece žádný padavky.

(Z volného cyklu Holky z notýsku. Jestli se vám líbí, nejspíš vás zaujme i ta ve svetru, v džínách, s knížkou, s čokoládou nebo prostě jen tak…)