Tomu se vám vůbec nebude chtít věřit. Moje nová knížka Už vím jak má jen 6 dvoustran a přesto se do ní vešlo – a teď se něčeho chytněte – 652 lidí! (Pokračování textu…)

Podobně jako v případě Cyrana z Bergeracu nebo Buffalo Bill, i literární postava Barona Prášila byla inspirována reálným člověkem – Karlem Friedrichem Hieronymem von Münchhausen. Podle svých vlastních vyprávění cestoval nejen na dělové kouli, ale dokázal sám sebe vytáhnout za vlasy z bažiny. Narodil se přesně před 300 lety!

Možná mě literární znalci ukamenujou, ale já mám s touhle americkou spisovatelkou spojenou hlavně jednu knížku. Hádejte kterou :-)

Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)

Psa na cestě Pavla Vilikovského jsem dostal a nevím úplně přesně proč. Snad dárce počítal s mou slabostí pro Slovensko a slovenskou kulturu. A tak, přestože tato esejistická novela vyšla už i česky, čtu originál a užívám si svou první knihu ve slovenštině.

V tuhle chvíli je Pes na cestě jedinou knihou na mém nočním stolku. Všechny kousky z minula jsem dočetl a dolistoval včetně povídky Tři pusy Ireny Hejdové v časopise Vlastní cestou. Připomněla mi její zapomenutý film z roku 2008 Děti noci. (Pokračování textu…)

Hlásil mi kamarád, že na začátku školního roku přinesl jeho syn ze školy seznam doporučené literatury. A co byste řekli? Je tam i jedna moje. Nic už tedy nebrání tomu, aby mě děti začaly upřímně nenávidět stejně jako Němcovou nebo Jiráska ;-) (Pokračování textu…)