Za okny tma a tichý déšť. Celá vesnice ještě spí. A tady už se pilně pracuje. Na Vltavě hrají Partitury, za chvíli začnou Schůzky s literaturou o korespondenci mezi Antonínem Přidalem a Janem Zábranou. Hezký den.

Mám pocit, že tenhle paklík knížek okupuje můj noční stolek už trapně dlouho. Červenou kůlnu jsem dočetl včera, Austina Kleona a další mám přečtené dávno – ty jsou jen na inspirativní listování. Povídka Ireny Hejdové ve Vlastní cestou ještě čeká na přečtení. (Pokračování textu…)

Zatím poslední ex libris si u mě objednal kulturní redaktor nejčtenějšího českého deníku. Nabízím dva návrhy: jeden postavený na jeho kulturních preferencích (muzika a knížky) a druhý na jeho charakteristickém vizuálním stylu. (Pokračování textu…)

Pořád se mi ještě nechce věřit, že se to opravdu stane. V posledních letech jsem nahrál pár svých písniček ve studiu, ale živě jsem je ještě nikdy nezpíval. Až teď. A hned dvakrát! (Pokračování textu…)

Děti se ve škole učí, že nejstarší kniha vytištěná na našem území spatřila světlo světa v Plzni. 550 let po této události – tedy tento víkend – se tamtéž konal první knižní veletrh Svět knihy Plzeň. Na rozdíl od mateřského pražského festivalu je ten plzeňský malý, rodinný, do dlaně. A aby bylo jasno, právě to považuji za velké plus.

Strávil jsem coby nadšený návštěvník v Depu2015 oba dny, což se mi rozhodně vyplatilo. Ostatně posuďte sami, jakých dobrých rad se mi v Plzni dostalo: (Pokračování textu…)

Nejspíš až ve výtahu jsem si úplně uvědomila, co se děje. Začala jsem zhluboka dýchat, aby to tam se mnou nešvihlo. A myslím, že obě holky na tom byly podobně. Jen Roger se tvářil naprosto nečitelně. Snažila jsem se uklidnit, zkoncentrovat. Ale srdce mi divoce bušilo a já cejtila svůj šílený tep v celém těle. Zpocené dlaně jsem si snažila usušit o kalhoty. Nesmrdí mi z pusy? Do prdele, asi jo. (Pokračování textu…)