Něco takového jsem ještě nezažil. A vy nejspíš taky ne. (Pokračování textu…)

Mám moc rád Bayardovu knížku Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Autor nás nenabádá, abychom svým přátelům lhali nebo něco předstírali. Jen se snaží nás trochu uvolnit, abychom nebrali tak vážně, když se v nějaké diskuzi o knihách třeba trochu ztratíme. A tady mám pro vás další užitečné tipy. Tentokrát o tom, jak mluvit o knihách tak, jak se o nich obvykle nemluví. (Pokračování textu…)

V lednovém čísle literárního časopisu PLŽ vyšla jedna z mála mých povídek pro dospělé o studentce a jejím profesorovi. Jelikož není mnoho lidí, kteří revue pravidelně sledují, tady vám ji dávám celou k přečtení.

Život je neuvěřitelně zajímavý. Povídku, v níž hraje jistou úlohu kritik a básník Bohumil Polan, jsem napsal před mnoha lety, aniž bych tušil, že jednou dostanu cenu, která nese jeho jméno. Povídek jsem opravdu mnoho nenapsal. Naposledy jste si tady na blogu mohli přečíst o Zemětřesení. (Pokračování textu…)

1. Dostal jsem Novinářskou cenu za nejlepší kreslené vtipy v českých a slovenských médiích. “Slušní Češi” mě však zpychnout nenechali, takže kreslím dál. Na mém blogu najdete desítky vtipů úplně zadarmo, tak se bavte!
2. Ještě mnohem neuvěřitelnější byl můj první nesmělý pokus o vlastní hudbu s vlastními texty. Vydal jsem si CD Slunce si modrou pluje lodí se třemi prvními písničkami. O čem si povídají ptáci, můžete zjistit hned na YouTube.
3. V České republice vyšla pravděpodobně první knížka s titulky. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. S ilustracemi na druhém dílu už jsem téměř hotov. Těšte se.
4. Ve Františkových Lázních jsem si nejen kreslil, ale podepsal jsem se do pamětní knihy a zúčastnil se obnoveného festivalu, na kterém jsem jako student sbíral své první literární zkušenosti.
5. Když začnete psát články, které se lidem líbí, může se stát, že vás pak někdo osloví, abyste něco zajímavého napsali i pro ně. Asi tedy budu příležitostně psát i dál.
6. Je příjemné občas něco nakreslit opravdu jen pro radost nebo prostě proto, že vám to připadá důležité. Takže jsem letos kreslil třeba pro Obránce zvířat, Pacienty IBD ale i k významnému výročí Evropské unie.
7. Ke společenským hrám, které jsem kdy kreslil, přibylo v roce 2016 hned několik nových: další hry do auta a hry, které naučí vaše děti správně mluvit.
8. Plzeňské strašení počtvrté dalo vzpomenout na mou letitou spolupráci s Muzeem strašidel.
9. Nabídky na sólové výstavy jsem až na jednu výjimku zatvrzele odmítal i v roce 2016, ale povedlo se několik hezkých společných. Plzeňskou bublaninu jsme s kolegy Šlajchem a Trnkou servírovali i v Brně. Hodně se mluvilo i o výstavě ke kulatinám Václava Havla. Výstavu k polokulatinám Evropské unie v Maastrichtu už jsem zmiňoval. Novinářskou cenu vlastně taky, výstava proběhla v Bratislavě. Bylo toho víc…
10. Média: Občas o mně něco napsali v tisku, v rádiu vysílali moje pohádky, párkrát jsem byl v televizi, asi třikrát na ČT24, z toho jednou docela vtipně.
11. Samozřejmě jsem celý rok poctivě jezdil po celé republice a besedoval s dětmi, ale i se studenty a dospěláky. Festivalu ve Františkových Lázních jsem věnoval zvláštní bod, ale četl jsem i na Noci literatury a kreslil na LiterArtuře. Přispěl jsem svým dílem i k Březnu – měsíci knihy.
12. Tohle zatím není vidět. A ještě dlouho nebude. Přesto je to rozhodně zpráva hodná zaznamenání v tomto přehledu: Začali jsme s Českou televizí točit nové díly večerníčku Bílá paní na hlídání!

Sedím v parádní kanceláři starosty Františkových Lázní Jana Kuchaře a podepisuji se do pamětní knihy vzácných hostů lázeňského města. Na předchozích stránkách zahlédnu Klause, Zemana, nějaké Číňany… (Pokračování textu…)

Nejspíš už je to tak. V poslední době o mně totiž psaly takové inťoušské časáky jako UNI nebo Literární fórum. Snad se to u nás na vsi neprovalí… :-) (Pokračování textu…)