Rok jsme s Martinou Kováříkovou předělávali naši 12 let starou naučnou stezku pro děti. Martina vymyslela úplně nová témata, já nakreslil novou veverku a desítky dalších ilustrací, napsal básničky a celé to upravil graficky. Další lidi to všechno báječně instalovali, takže v Plzni na Homolce mají teď nejkrásnější naučnou stezku v republice.  (Pokračování textu…)

Tohle je Martina – taková ta milá paní ze studijního oddělení. Museli jsme se rychle pustit do kreslení, než na univerzitě začne nový akademický rok a Martina bude mít zase plné ruce práce. (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)