Po dvou letech jsem si zase trochu zakreslil s Plzeňskou filharmonií a půvabnou dirigentkou Alenou Jelínkovou v plzeňském DEPO2015. Jelikož orchestr hrál melodie z Arabely, Pyšné princezny nebo Šíleně smutné princezny, začal jsem princeznami, pokračoval čerty, draky, vodníky a nakonec jsem si dovolil i Bílou paní na hlídání. Tu si děti jako ocenění pro nejlepší masku vybraly jako první.

Dobrá zpráva na závěr: Na jaro 2020 je v plánu obnovená premiéra našeho společného představení o ztracené písničce, takže bych se mohl s Plzeňskou filharmonií potkávat na jednom pódiu zase častěji.

Tohle neříkám já, to jsou slova malíře Kamila Lhotáka. Přečtěte si to pozorně až do konce, a pak zkuste říct, že byste sice taky rádi malovali, ale nemáte nápady. To fakt nejde. A nejlepší na tom je, že Lhoták přesně tohle všechno skutečně maloval. Je to tedy naprosto upřímné a autentické svědectví o tom, že buď tvoříte anebo hledáte výmluvy. I když… i mistr Lhoták si občas dával vtipná omezení. (Fotka je ze Lhotákovy letošní výstavy v Obecním domě.)

(Pokračování textu…)

Měl jsem radost, že si mě zase po nějakém čase pozvala Plzeňská filharmonie na představení. Vždycky je to mimořádný zážitek, když kreslíte a za sebou máte takové těleso produkující hudbu, ze které vám běhá mráz po zádech. Tentokrát ale nešlo o naše tradiční představení o ztracené písničce, ale o maškarní bál. Mohl jsem si tedy kreslit, co jsem chtěl. (Pokračování textu…)