Co kdybych zase začal ráno vstávat v 5:30 jako před lety?

Co kdybych takhle získanej čas věnoval nějakýmu zajímavýmu osobnímu projektu? Něčemu, co mě bude bavit a naplňovat? (Pokračování textu…)

Málo se ví, že Woody Allen měl vlastní kreslenou postavičku a vlastní komiksový seriál jménem Inside Woody Allen. Kreslil ho Stuart Hample v letech 1976 až 1984, tedy v době, kdy už byl Allen celosvětovou celebritou. Ač by se mohlo zdát, že v době, kdy uhranul filmový svět svou Annie Hallovou, ho budou nějaké novinové kresbičky zajímat jen stěží, Woody Allen se pro komiks zjevně nadchl. Poskytl Hamplovi nejen své soukromé zápisky jako volné náměty k vtipům, ale povolil kreslíři i “plenění” všech svých her, knih a stand-upů (slavný filmař začínal kariéru jako komik u mikrofonu “na stojáka”). Co víc – Allen do tvorby komiksu sám aktivně zasahoval, mentoroval, radil, posouval. (Pokračování textu…)

 

 

Tohle je rozhovor pro všechny, kteří se mě ptají, jak se to dělá, aby člověk mohl pracovat na volné noze. Robert Vlach se dotazuje poněkud sofistikovaněji, ostatně byste v Česku těžko hledali člověka, který ví o podnikání víc než on. A jestli vám to nestačí, tady je ve videu zmíněný článek Ilustrátorem na volné noze z donucení a seriál 50 nejlepších ilustrátorů, jejichž blogy byste měli sledovat. Pro zájemce doporučuji svůj návod Jak se stát profesionálním ilustrátorem a tady se dozvíte Jak překonat tvůrčí blok.

1. Dostal jsem Novinářskou cenu za nejlepší kreslené vtipy v českých a slovenských médiích. “Slušní Češi” mě však zpychnout nenechali, takže kreslím dál. Na mém blogu najdete desítky vtipů úplně zadarmo, tak se bavte!
2. Ještě mnohem neuvěřitelnější byl můj první nesmělý pokus o vlastní hudbu s vlastními texty. Vydal jsem si CD Slunce si modrou pluje lodí se třemi prvními písničkami. O čem si povídají ptáci, můžete zjistit hned na YouTube.
3. V České republice vyšla pravděpodobně první knížka s titulky. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. S ilustracemi na druhém dílu už jsem téměř hotov. Těšte se.
4. Ve Františkových Lázních jsem si nejen kreslil, ale podepsal jsem se do pamětní knihy a zúčastnil se obnoveného festivalu, na kterém jsem jako student sbíral své první literární zkušenosti.
5. Když začnete psát články, které se lidem líbí, může se stát, že vás pak někdo osloví, abyste něco zajímavého napsali i pro ně. Asi tedy budu příležitostně psát i dál.
6. Je příjemné občas něco nakreslit opravdu jen pro radost nebo prostě proto, že vám to připadá důležité. Takže jsem letos kreslil třeba pro Obránce zvířat, Pacienty IBD ale i k významnému výročí Evropské unie.
7. Ke společenským hrám, které jsem kdy kreslil, přibylo v roce 2016 hned několik nových: další hry do auta a hry, které naučí vaše děti správně mluvit.
8. Plzeňské strašení počtvrté dalo vzpomenout na mou letitou spolupráci s Muzeem strašidel.
9. Nabídky na sólové výstavy jsem až na jednu výjimku zatvrzele odmítal i v roce 2016, ale povedlo se několik hezkých společných. Plzeňskou bublaninu jsme s kolegy Šlajchem a Trnkou servírovali i v Brně. Hodně se mluvilo i o výstavě ke kulatinám Václava Havla. Výstavu k polokulatinám Evropské unie v Maastrichtu už jsem zmiňoval. Novinářskou cenu vlastně taky, výstava proběhla v Bratislavě. Bylo toho víc…
10. Média: Občas o mně něco napsali v tisku, v rádiu vysílali moje pohádky, párkrát jsem byl v televizi, asi třikrát na ČT24, z toho jednou docela vtipně.
11. Samozřejmě jsem celý rok poctivě jezdil po celé republice a besedoval s dětmi, ale i se studenty a dospěláky. Festivalu ve Františkových Lázních jsem věnoval zvláštní bod, ale četl jsem i na Noci literatury a kreslil na LiterArtuře. Přispěl jsem svým dílem i k Březnu – měsíci knihy.
12. Tohle zatím není vidět. A ještě dlouho nebude. Přesto je to rozhodně zpráva hodná zaznamenání v tomto přehledu: Začali jsme s Českou televizí točit nové díly večerníčku Bílá paní na hlídání!