Je večer a na dětským hřišti je s naší rodinou už jen jedna maminka s malým chlapečkem. Vypadá trochu strhaně, ale nijak to nezkoumám. Není slušný zírat na lidi.

A najednou si všimnu, že jsme tam už jenom my s tím kloučkem. Má u sebe plyšovýho medvídka a nervózně se rozhlíží. Jeho maminka zmizela. 

(Pokračování textu…)

1. Stal jsem se srdcařem roku. 
2. Ale co by mělo být pro ilustrátora důležitější než knížky? Během pár měsíců mi vyšly hned tři: léta očekávaná Bílá paní na hlídání 2, originální Neobyčejné příběhy pana inženýra a k tomu Věrtel plný pohádek. A taky jsem nadšeně pomohl nadšenému Broňovi rozmluvit Česko. 
3. Po celý rok jsem se důsledně věnoval svému vlastnímu projektu WORDLESS CARTOONS. 
4. Málokdo ví proč, ale nakreslil jsem výrazně víc aktů svých kamarádek než kdy předtím. Byla to jízda! 
5. Investoval jsem do krásných uměleckých tisků. Můžete si pořídit hezké obrázky pro dospělé (třeba tohohle turistu) i pro děti (třeba tuhle kouzelnou tramvaj).
6. Besedy s dětmi, které vždycky přinášely potřebné zpestření do monotónního ilustrátorského života, bych napočítal na prstech. Ale zase jsem si zkusil pár besed on-line – do Řecka, do Egypta i jinam – a taky to nebylo špatný.
7. Kreslil jsem samozřejmě pro spoustu větších či menších klientů. Moje obrázky jsou díky tomu k vidění v mnoha městech v Česku, mého medvídka propašovali až do televize a za jednu kresbičku jsem kromě honoráře dostal i kompletní vybavení pro svou postel. Děkuju! S velkým potěšením kreslím vtipy pro Michala Součka a časopis Rodina a škola. A pracoval jsem i pro další klienty, jako jsou Česká televize, Radiotéka, Contipro, Knihovna města Plzně, PMDP, Albatros, Albi a samozřejmě Muzeum strašidel a Pohádkový statek.    
8. Abych nezapomněl spisovatelské řemeslo, vyslyšel jsem nabídku na napsání humorné povídky do českého covidového Dekameronu. 
9. Protože stejně pořád sleduju, co je nového ve světě ilustrace, začal jsem ty nejzajímavější novinky dávat dohromady a zhruba jednou měsíčně publikovat.  Tu a tam pokračuju i v profilech mých oblíbených ilustrátorů na Instagramu.
10. Poskytl jsem pár velkých rozhovorů. Kromě toho novinového jsem v rámci Talkshow Košilatý fóry přímo před kamerou kreslil nahou modelku. A rozhodně zajímavý je, když rozhovor s váma vede kolega ilustrátor, v tomto případě Nikkarin.
11. Ale udělal jsem si čas i na blbiny, třeba na Jáchymův slovník.
12. A občas se v rámci duševní hygieny jen tak poflakuju po plzeňských kavárnách. Jestli mě někde potkáte, klidně si přisedněte ;-)

Velmi mazaně si vydělal dánský konceptuální umělec Jens Haaning v přepočtu skoro dva miliony korun. Peníze od muzea v Aalborgu obdržel v hotovosti na svou uměleckou instalaci. Zamýšlený koncept však nedokončil, název projektu změnil na Take the Money and Run a zmizel. Umělecké dílo tak spočívá ve skutku, že Haaning vzal peníze a utekl. Muzeum prý počká na konec výstavy, a pak bude chtít peníze zpátky. (Pokračování textu…)

Plyšáka iBéďu, kterého jsem navrhl pro sdružení Pacienti IBD, už jste viděli. A viděli jste ho dokonce i v televizi. Součástí zakázky byl i set jednoduchých ilustrací, kde se medvídek objeví v nejrůznějších situacích. Sdružení tak za jedny peníze získalo spoustu obrázků, které teď může volně využívat v jakýchkoliv tištěných i elektronických prezentacích, aniž by muselo při každé příležitosti poptávat ilustrátora. Chytré, že?

Po plyšové postavičce Filipa Harmoníčka, kterého jsem navrhl Plzeňské filharmonii, je iBéďa mým druhým plyšákem. Medvídka pro sdružení Pacienti IBD, mého letitého a oblíbeného klienta, jsem vymýšlel s nadšením a kreativitou.  (Pokračování textu…)

Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)