Podle nekrologu zemřel americký komiksář Ian McGinty přirozenou smrtí. Jenže mu bylo teprve 38 let. A na Twitteru se pod hashtagem #ComicsBrokeMe brzy začaly hromadit příspěvky od přátel a známých o umělcově životním stylu. Byl frustrovaný, přepracovaný, nedoceněný. Komiksový průmysl jeho talent prostě zneužil a vyplivl. A když všechny tyhle hypotézy potvrdila i McGintyho matka, stal se veřejný prostor plným výzev, aby se velcí zadavatelé začali chovat k umělcům slušně a s respektem. “Prosím, dělejte vše, co můžete, abyste pomohli ostatním lidem v tomto odvětví,” napsala. Že je kreativní průmysl pro umělce zničující, jsem tu psal už mnohokrát. A když si k tomu připočtete ještě tlak v podobě AI, je už situace mnoha slušných a talentovaných lidí opravdu kritická. (Pokračování textu…)

Anglický astronom, geofyzik, matematik, meteorolog, fyzik a demograf inspiroval Isaaca Newtona, opravoval chyby tehdejších vědců v měření pohybu vesmírných těles, zmapoval stovky hvězd, přesně změřil vzdálenost Země od Slunce, překládal vědecké práce z arabštiny a starořečtiny, zkoumal podmořský svět, zdokonaloval potápěčské vybavení a zkonstruoval první potápěčský zvon, popsal pohyby atmosféry i zemský magnetismus, počítal starobní důchody a položil tak základ modernímu pojišťovnictví a demografii vůbec… no a jen tak mimochodem předpověděl návrat komety, které se od té doby říká Halleyova.

Stál jsem před zásadním rozhodnutím. Buď nakreslím dno oceánu nejdřív takové, jaké bychom si ho přáli, a pak ho pro účely druhého obrázku totálně zdevastuju, anebo naopak. Ještě, že jsem se rozhodl správně. Překreslovat poházené pneumatiky pestrobarevnými korály a plastové odpadky veselými rybkami bylo pro moji psychickou pohodu velmi blahodárné, zatímco opačný postup by mi navodil tak akorát pěknou depku. (Pokračování textu…)

Nejčtenější příspěvky na Vhrsti.cz v prosinci 2019: (Pokračování textu…)

Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)

Minule jsem vám slíbil, že vás překvapím novou hromádkou knížek na mém nočním stolku. Tak tady ji máte. Opravdu bych byl nerad, kdyby z tohoto magorského výběru dělal kdokoliv nějaké psychologické rozbory. Kombinace knížek pro děti se současnou poezií a totálními sprosťárnami by pro mě asi nevyzněla úplně příznivě. (Pokračování textu…)