Trvalo to. Napínal jsem vás. Občas jsem poslal na sociální sítě krátké videoukázky, jak sedím ve studiu před kamerou a cosi tam říkám.

Ale teď, teď už je to konečně venku. A vy se dozvíte, co jsem to celou tu dlouhou dobu horečnatě chystal. A nebyl jsem na to sám. (Pokračování textu…)

Znáte Only Fans – sociální síť, na které se holky ukazujou na fotkách a na videích s neslušným obsahem pro své fanoušky, kteří si za přístup k takové produkci platí? V poslední době se o tomhle kontroverzním způsobu vydělávání peněz hodně mluví. Jedni jsou nadšení, zatímco druzí považují takový výdělek za minimálně nedůstojný. A zatímco se tyto dva tábory přou, na Only Fans houfně spěchají publikovat dráždivé fotky a videa i tak zvané celebrity, když vidí, jaké pohádkové výdělky jsou některé “obyčejné” holky schopné generovat.

Jak už to u mě někdy bývá, založil jsem si Only Fans dávno před tím, než to bylo in. Ne, neukazuju se nikde nahatý. Mám svůj kreslící projekt Wordless Cartoons na Patreonu. A když si odmyslíme trochu jiný obsah – bezeslovné kreslené vtipy místo erotiky (ačkoliv…) – je to vlastně úplně stejné. S tím rozdílem – a to je velká novinka – že za můj obsah platit NEMUSÍTE! Dostaneme se k tomu níže. (Pokračování textu…)

 

Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.

Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.

A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)

• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

Za těch pár měsíců, co se intenzivně věnuji vlastní virtuální galerii/blogu WORDLESS CARTOONS, jsem přišel na několik zajímavých věcí. A jednou z nich – ne-li tou vůbec nejzajímavější – je zjištění, že lidem, kteří se rozhodnou mi přispívat na kreslení, překvapivě málo záleží na tom, co za svůj příspěvek dostanou. Nekecám!  (Pokračování textu…)

Taky vám lidi při konverzaci přejou něco takového? Nebo to sami svým bližním říkáte? Chápu, naše současnost není jednoduchá a hodně lidí je na tom opravdu psychicky zle.  (Pokračování textu…)