Nejvyšší soud bude řešit pozoruhodný případ – legálnost použití jednoho uměleckého díla pro vznik zcela nového. A nejde o žádnou marginální kauzičku. Hlavním předmětem sporu je totiž sítotiskový portrét amerického hudebníka Prince z roku 1984, který není dílem nikoho menšího než Andyho Warhola. Warhol jako podklad pro svou práci použil fotografii Lynn Goldsmithové z roku 1981. A teď jde o to, jestli Warhol dílo fotografky spíše vykradl nebo se spíše inspiroval… Rozhodnutí může mít zásadní vliv na další podobné kauzy z uměleckého světa – včetně samplování hudby, citace ve filmových dílech a podobně. (Pokračování textu…)

Život se teď točí kolem trochu jiných věcí. Však víte. A tak jsem se ani nenadál a ten můj obrázek pro Život v kufříku je minulostí. Dokonce i tenhle druhý, komiksový, který zachycuje, jak se parta nadšenců připravuje na slavný běžkařský závod Vasalopett. Závod už proběhl, kluci se úspěšně zúčastnili (viděl jsem nějaká videa), získali tisíce nových followerů a lajků. I cenné finanční příspěvky na konto nadace dorazily. Díky za ně! (Pokračování textu…)

Až 500 novorozeňat je u nás každý rok odloženo nebo odebráno matce hned po porodu. Tyhle děti pak jen těžko hledají odpovědi na ty úplně nejbanálnější otázky: Jak jsem přišel na svět? Jak jsem vypadal? Kdo se o mě staral? Měl mě vůbec někdo rád? (Pokračování textu…)

Až teď se mi dostalo do rukou první letošní číslo Mediažurnálu, časopisu Syndikátu novinářů ČR. Celé číslo je prošpikováno mými kreslenými vtipy na mediální témata. Nakonec se jich tam vešlo 14! A kromě toho mi věnovali celostránkový medailon se zbytečně velkou fotkou. Teoretik kresleného humoru Ivan Hanousek tam píše různé nehorázné věci, z nichž vybírám pár ukázek, abyste viděli, že nekecám… (Pokračování textu…)

Když jsem se v srpnu balil na Slovensko, zveřejnil jsem to jako prostý fakt. Ne, že bych s tím chtěl dělat tajnosti, ale prostě mě nenapadlo, že nějaké detaily budou někoho zajímat. Mýlil jsem se. Vedle dotazů na to, co přesně v Bratislavě dělám a proč, vás zajímají právě všechny ty praktické otázky, jak na Slovensku bydlím, kdo to všechno platí a tak podobně. Takže, přátelé, tady to je – odpovědi na všechny vaše zvídavé otázky: (Pokračování textu…)

1. Dostal jsem Novinářskou cenu za nejlepší kreslené vtipy v českých a slovenských médiích. “Slušní Češi” mě však zpychnout nenechali, takže kreslím dál. Na mém blogu najdete desítky vtipů úplně zadarmo, tak se bavte!
2. Ještě mnohem neuvěřitelnější byl můj první nesmělý pokus o vlastní hudbu s vlastními texty. Vydal jsem si CD Slunce si modrou pluje lodí se třemi prvními písničkami. O čem si povídají ptáci, můžete zjistit hned na YouTube.
3. V České republice vyšla pravděpodobně první knížka s titulky. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. S ilustracemi na druhém dílu už jsem téměř hotov. Těšte se.
4. Ve Františkových Lázních jsem si nejen kreslil, ale podepsal jsem se do pamětní knihy a zúčastnil se obnoveného festivalu, na kterém jsem jako student sbíral své první literární zkušenosti.
5. Když začnete psát články, které se lidem líbí, může se stát, že vás pak někdo osloví, abyste něco zajímavého napsali i pro ně. Asi tedy budu příležitostně psát i dál.
6. Je příjemné občas něco nakreslit opravdu jen pro radost nebo prostě proto, že vám to připadá důležité. Takže jsem letos kreslil třeba pro Obránce zvířat, Pacienty IBD ale i k významnému výročí Evropské unie.
7. Ke společenským hrám, které jsem kdy kreslil, přibylo v roce 2016 hned několik nových: další hry do auta a hry, které naučí vaše děti správně mluvit.
8. Plzeňské strašení počtvrté dalo vzpomenout na mou letitou spolupráci s Muzeem strašidel.
9. Nabídky na sólové výstavy jsem až na jednu výjimku zatvrzele odmítal i v roce 2016, ale povedlo se několik hezkých společných. Plzeňskou bublaninu jsme s kolegy Šlajchem a Trnkou servírovali i v Brně. Hodně se mluvilo i o výstavě ke kulatinám Václava Havla. Výstavu k polokulatinám Evropské unie v Maastrichtu už jsem zmiňoval. Novinářskou cenu vlastně taky, výstava proběhla v Bratislavě. Bylo toho víc…
10. Média: Občas o mně něco napsali v tisku, v rádiu vysílali moje pohádky, párkrát jsem byl v televizi, asi třikrát na ČT24, z toho jednou docela vtipně.
11. Samozřejmě jsem celý rok poctivě jezdil po celé republice a besedoval s dětmi, ale i se studenty a dospěláky. Festivalu ve Františkových Lázních jsem věnoval zvláštní bod, ale četl jsem i na Noci literatury a kreslil na LiterArtuře. Přispěl jsem svým dílem i k Březnu – měsíci knihy.
12. Tohle zatím není vidět. A ještě dlouho nebude. Přesto je to rozhodně zpráva hodná zaznamenání v tomto přehledu: Začali jsme s Českou televizí točit nové díly večerníčku Bílá paní na hlídání!