Před pár lety jsem napsal hojně v oboru sdílený a diskutovaný článek o tom, jak být dobrý v kreslení vtipů. Člověk, o kterém chci psát, ten článek nikdy nečetl. Zakládá si na tom, že nic nesleduje, nečte, nikde se neinspiruje. Jde prý svou cestou. Je to podle mě suverénně nejhorší kreslíř vtipů na světě. Jistě pochopíte, že ho nebudu jmenovat. (Pokračování textu…)

Jel jsem jednou po fakt otřesně děravý silnici. Prostě něco děsnýho. Čirá hrůza, běs a zoufalství. (Pokračování textu…)

Poznal jsem teď dvě pozoruhodné dívky. Patnáctiletá Natálka hraje na piáno a zpívá si k tomu vlastní melodie. Z hudebky se přitom nechala odhlásit, protože trpěla pocitem, že jí hodiny klavíru berou radost a ničí kreativitu. Když jsem u ní byl na návštěvě, právě skládala novou písničku. A ochotně ji hned všem předvedla. Nenaříkala přitom, že to ještě není hotové, že to nemá cenu, že z toho třeba nic nebude. Jednoduše s námi sdílela svůj momentální pocit přetavený do krásné, jemné melodie. (Pokračování textu…)

Paní Pelikánová si pro svého manžela – milovníka hezkých knih – vymyslela vánoční dárek v podobě vlastního ex libris. Jelikož takové nádherné knihomolské zakázky nedostávám každý den, zajásal jsem radostí a pustil se nadšeně do práce. A protože už je po Vánocích, můžu se pochlubit, že originální dárek prý slavil u pana Pelikána velký úspěch. Některé ze stovky ručně číslovaných a podepsaných kartiček už dokonce našly místo ve svých knížkách. Tak to má být! Chcete taky? (Pokračování textu…)