Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Ruská státní knihovna pořádá Festival české kultury, v jehož rámci tam ve středu odpoledne, kousek od Rudého náměstí, povedu workshop pro děti Jak se kreslí večerníček. Aniž bych pro to cokoliv udělal, budu si moci odškrtnout Moskvu jako další evropskou metropoli, kde jsem besedoval a kreslil (už mám v seznamu Atény, Stockholm, Bratislavu, Brusel a samozřejmě Prahu). (Pokračování textu…)

Řekli jsme si s mým kolegou, polským novinářem Łukaszem Grzesiczakem, že si na chvilku odpočineme od práce v Bratislavě a uděláme si výlet do Těšína na divadelní festival Bez Granic. (Založil jsem si účet na Instagramu, kam teď dávám všechny fotky a obrázky hezky za čerstva, tak si mě tam najděte. Tady předkládám malý souhrn.) (Pokračování textu…)