Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)

Jelikož si příští rok připomeneme 350 let od úmrtí učitele národů, padla řada právě na Jana Amose, aby popřál čtenářům dobrý rok a pozval je do Knihovny města Plzně. (Pokračování textu…)

Jaké bylo ve čtvrtek Dobré ráno na ČT2, kde jsem vyprávěl o své tvorbě a Tomáš Klus hrál živě ve studiu svoje písničky, se můžete podívat tady. Buď máte čas a chuť zkouknout to celé, anebo můžete dole pod videem proklikat jen ty části, které vás zajímají. Já jsem se ve studiu objevil čtyřikrát, v posledním vstupu jsem dokonce kreslil. Režisér Bílé paní na hlídání Petr Friedl mi pak napsal, že kreslit takhle Bílou paní do večerníčku, tak by mě vyhodil… (Pokračování textu…)

Tohle je něco úplně jiného než ten sebechlubný seznam mých domnělých úspěchů. Tady máte zcela objektivní přehled 25 nejpopulárnějších příspěvků podle toho, jak zaujaly vás, čtenáře tohoto blogu. První tři místa obsadily kreslené vtipy a až za nimi skončila Tina Turner. Skoro to vypadá, že bych se měl právě tomuhle oboru v novém roce víc věnovat, co myslíte? Každopádně si ten seznam projeďte, a když vás něco zaujme, klikněte si ;-) Nejspíš nebudete úplně zklamaní – o pořadí v téhle tabulce rozhodli svým zájmem čtenáři před vámi. (Pokračování textu…)

Všichni si letos připomínáme mnohá osmičková výročí, vzpomínáme na významné osobnosti, objevy, události, mezníky… Zkrátka taháme z paty cokoliv, na co bychom mohli být pyšní. Ještě, že máte mě, abych vám připomněl jeden obor, který zůstává kdo ví proč bez povšimnutí, ale v němž právem patříme na světovou špičku – pornoprůmysl. (Pokračování textu…)

Překvapilo mě, že i vloni na Slovensku – když se rozkřiklo, že tam jsem – si mě začali zvát na besedy s dětmi do škol a knihoven. Obával jsem se (úplně zbytečně), že mi slovenské děti nebudou rozumět, že já nebudu rozumět jim, že to zkrátka hrozí skončit trapasem. Začal jsem se dokonce pídit po slovenských národních pohádkách a typických pohádkových bytostech (děkuju, Jakube), abych před dětmi nebyl za úplného mimozemšťana. (Pokračování textu…)