Už jste mohli Bílou paní na hlídání sledovat v češtině, francouzštině, němčině a angličtině. A já si neskromně myslím, že není moc dalších českých seriálů, které by se něčím takovým mohly pochlubit. Od letošního podzimu se postavičky ze stále populárního seriálu rozmluvily i ukrajinsky. Ukrajinské děti, které si u nás obtížně zvykají na nové prostředí a jazyk, se díky seriálu můžou pomalu zlepšovat v češtině. Na večerníček se totiž můžou dívat v ukrajinštině i češtině a s ukrajinskými i českými titulky. Mám z toho obrovskou radost!

Podivný rok to byl, viďte? I obyčejná návštěva hospody se stala zaznamenání hodným zážitkem. A přece člověk musí pracovat a dělat to nejlepší, co dokáže, aby ten svět udělal aspoň trochu hezčím. (Pokračování textu…)

Po němčině a francouzštině se náš večerníček dočkal další jazykové verze. Skvělá Tonya Graves rozmluvila Bílou paní na hlídání anglicky. Na webu Déčka je k vidění prvních sedm dílů ve všech možných jazykových variantách – anglicky bez titulků, s anglickými nebo českými titulky a česky s anglickými titulky. A k tomu dvě desítky webových her na procvičování slovíček. Přesně tohle jste pro svoje děti potřebovali! (Pokračování textu…)

Když jsem na konci listopadu 2012 přijel do Prahy na vernisáž výstavy 11 světů (samozřejmě pozdě), netušil jsem, kam všude se nakonec s touhle prezentací jedenácti českých ilustrátorů moje obrázky dostanou. Prvních pár roků cestovala výstava s podtitulem Ilustrace současné české knihy pro děti po českých městech. Pak se trochu obměnila sestava vystavujících, přejmenovali jsme se na 12 světů a vyrazili do světa. (Pokračování textu…)

Překvapilo mě, že i vloni na Slovensku – když se rozkřiklo, že tam jsem – si mě začali zvát na besedy s dětmi do škol a knihoven. Obával jsem se (úplně zbytečně), že mi slovenské děti nebudou rozumět, že já nebudu rozumět jim, že to zkrátka hrozí skončit trapasem. Začal jsem se dokonce pídit po slovenských národních pohádkách a typických pohádkových bytostech (děkuju, Jakube), abych před dětmi nebyl za úplného mimozemšťana. (Pokračování textu…)

Už pár let vždycky na začátku ledna připravím pyšný článek o tom, co všechno se mi povedlo v uplynulém roce. Ale už mě to nebaví. Přece není nic zvláštního na tom, že mi publikují obrázky v časopisech, že vychází knížky, kalendáře, pexesa nebo hry. Mimořádných událostí je vlastně jen pár. Ale hezkých :-) (Pokračování textu…)