Maminku jsem coby objekt svého výtvarného snažení posadil před své kreslířské náčiní mnohokrát. Nejraději vzpomínám na portrét z profilu někdy ze základní školy. Ten se patrně povedl tolik, že jej pak moji hrdí rodiče ukazovali návštěvám, které nad kresbičkou uznale pokyvovali hlavami a říkali: “Ten kluk má talent.” (Pokračování textu…)

Na mateřskou školku mi zbylo v hlavě jen několik kusých vzpomínek: jak jsem na vánoční besídce recitoval básničku o kaprovi a skoro jsem to nezkazil, jak jsem jedné sympatické holčičce málem zlomil nos, jak jsem jedl ty skvělé obědy jen s výhružně položenou vařečkou na stole, jak jsem kreslil maminku nebo jak jednou všem klukům vyšetřovali, zda nám sestoupily varlata. (Pokračování textu…)

Nejspíš bych se měl na svých stránkách vychloubat jen samými úspěchy, že? Jenže když nám v neděli začal advent, vzpomněl jsem si na jeden svůj obrázek. A v souvislosti s ním se mi vybavuje úryvek z Cimrmanova Aktu: (Pokračování textu…)