Dostal jsem takovou rychlou zakázku od jednoho polského nakladatelství vytvořit do jejich knížky stylizovanou mapu jednoho města. A to vám mě hodilo do takový nostalgie, že si to ani neumíte představit.
Jak to? (Pokračování textu…)
Dostal jsem takovou rychlou zakázku od jednoho polského nakladatelství vytvořit do jejich knížky stylizovanou mapu jednoho města. A to vám mě hodilo do takový nostalgie, že si to ani neumíte představit.
Jak to? (Pokračování textu…)
A teď zase něco z úplně jiného soudku. Japonský výtvarník Shinji Tsuchimochi (*1979) mě zaujal pozoruhodnými pohledy na každodenní život v tokijských ulicích. Nádech nostalgie, který z jeho obrazů cítíte, vyplývá z jeho silné inspirace tradičním japonským uměním dřevořezů ukijo-e (doslova obrazy pomíjivého života), které zažilo svůj vrchol v 17. až 19. století. Shinji Tsuchimochi kreslí samozřejmě digitálně a kromě starých dřevořezů se inspiruje mangou, pop-artem i moderní hudbou. Často svoje práce vyšperkovává futuristickými stroji, podivuhodnými zvířaty a dalšími fantaskními prvky. (Pokračování textu…)
Když jsem byl malej kluk a k nám do Strašic přijela na posvícení pouť, dostal jsem nějaké kapesné, abych se mohl svézt a něco si koupit. Na střelnici prodávali placky s portréty tehdejších hvězd západního popu – Falca, Modern Talking, Madonny, Tiny Turner, A-ha, Pet Shop Boys, Michaela Jacksona, Alphaville…Jejich písničky a klipy jsme jako děti hltali z hudebních pořadů na televizi ARD a páteční hitparády rádia Bayern 3. Jinak pro nás byli naprosto nedostupní – v československých rádiích je nehráli, desky se k nám nedovážely. O to vzácnější byla každá samolepka, každý výstřižek ze západoněmeckého Bravíčka. (Pokračování textu…)
Slovní hříčku BratisLOVE jsem vytrvale používal u všech svých příspěvků na Instagramu celé tři měsíce v Bratislavě. A teď mě vůbec nenapadá, jakým jiným slovem vyjádřit, co mi život u Dunaje přinesl.
Když jsem v září opouštěl domov a odjížděl do ciziny, bylo to smutné. Teď sedím ve vlaku, za oknem sněží a cítím se podobně. Poslední dny jsem chodil po Bratislavě a říkal jsem si: Touhle ulicí jdu dneska naposled, do téhle kavárny už si nezajdu, tenhle západ slunce už neuvidím, s tímhle člověkem už se nepotkám… A to jsem si zakázal být nostalgický! (Pokračování textu…)