Minule jsem zauvažoval, že si všechny ty nové knížky, které jsem si pořídil, nejspíš zabalím pod vánoční stromeček. A tak jsem i učinil. Povyprávíme si o nich příště, až se trochu začtu. Nejdřív se musím vypořádat s tituly, které mi na nočním stolku ležely v podstatě od října. Včetně těch virtuálních.

Zatímco na čtení Skleněného pokoje jsem si před spaním dělal čas jen s velkou námahou (původně jsem si ho bral na cestu do Ruska), na poslouchání audioknížek jsem měl při práci času dost. Ani nevím proč, hodně z nich jsou životopisy. (Pokračování textu…)

Psa na cestě Pavla Vilikovského jsem dostal a nevím úplně přesně proč. Snad dárce počítal s mou slabostí pro Slovensko a slovenskou kulturu. A tak, přestože tato esejistická novela vyšla už i česky, čtu originál a užívám si svou první knihu ve slovenštině.

V tuhle chvíli je Pes na cestě jedinou knihou na mém nočním stolku. Všechny kousky z minula jsem dočetl a dolistoval včetně povídky Tři pusy Ireny Hejdové v časopise Vlastní cestou. Připomněla mi její zapomenutý film z roku 2008 Děti noci. (Pokračování textu…)